Přes svátky jsem dost sledoval ČT 3. Poměrně hojně se v programu vyskytoval Waldemar Matuška.

Waldemar Matuška byl stejně jako Karel Gott nebo Václav Neckář součástí mého dětství a života vůbec. V raném věku jsem obdivoval jeho inpersonace divokozápadních kovbojů. Když jsem opustil školní škamna, měl již jsem jiný hudební vkus a věčné Matuškovo halekání už mne tak nebralo. Přesto se i dnes podívám rád na filmy, zejména na ty z 60. let, kde hrál často i hlavní roli.

Socialistický kulturní management si Waldu docela hýčkal. A to až do poloviny osudného roku 1986, kdy se onen prominentní národní Bard ztratil bez příslušných povolení za Atlantským Oceánem. Národu bylo nařízeno zapomenout. Dokonce i úvodní píseň seriálu Chalupáři se hrála v V pouze v instrumentální verzi….

Jiný, mnohem současnější Matuška dnes v Broumech vaří pivo. Během zhruba 11 let své existence si tento minipivovar udělal celkem dobré jméno. Pamatuji si, že když jsem prodával v ostravské pivotéce, vždy, kdy přivezli Matušku, začala dračka. Nejoblíbenější byla tenkrát California a Zlatá Raketa. Ovšem řemeslně dokonalý býval i ležák nebo Weizen.

Předevčírem jsem degustoval další Matuškův výrobek. Jmenoval se stručně Dřevo a jednalo se o speciální silné spodně kvašené pivo, které údajně „dozrávalo na americkém dubu“. Z toho jsem pochopil, že se zřejmě jedná o dubové sudy. Představa, že se v Americe polévají stromy čerstvým pivem se mi zdála přece jen trochu surrealistická.

A opět, jako většina Matuškových piv – naprosto dokonalý produkt. Dřevo bylo prodáváno jako 19°, ale na etiketě jsem údaje o EPM nenašel. Alkohol 7,8% se mi zdál tak akorát. Těžko dělat úměry mezi alk. a EPM. Vzpomínám na památnou 19°z příborského Freuda v roce 2005. Tento mok byl vykvašen na maximum, čili byl megasilný, ovšem na druhé straně mu chyběl přírodní říz. Tento problém Dřevo vůbec nemělo. Barva měděně – zlatavá, vůně lákavá, kapalina spíše sladového charakteru s nádherným barrigovým ocáskem. Konzument se při pití jen domnívá, jestli byly použity dubové sudy čisté nebo případě již pokřtěné nějakým zralým vínem, či koňakem. Toto by ale bylo nejspíš zmíněno.

V historii amerického pivovarnictví se kdysi používaly údajně staré německé metody, kdy se do várky při zrání přidávaly čerstvé bukové proutky. Michael Jackson (UK) kdysi dokonce tvrdil, že toto dodnes provádí Anheuser Busch (???)

Takže kvalitní speciál, který se hodí na sólové popíjení nebo na závěr pivního večera.

Na závěr je ještě třeba zmínit, že právě Matuška byl jedním z nejdůležitějších průkopníků minipivovarských cen. Ještě před takovými 15 lety většina tehdejších minipivovarů zaostávala svými cenami za pivovary velkými. Matuškovskému hnutí se podařilo toto pokřivení trhu příslušně narovnat. A dnes mohu konstatovat, že mnohé současné provozovny už dosáhly jistých výsledků v stále se zdokonalujícím hnutí „Dohnat a předehnat!“