Náš extrémně přebujelý státní aparát podnikatele (ani prosté občany) nikterak nešetří. Příslovečný úřední šiml řádí, tyje z uměle udržované nadhodnoty a komplikuje lidem existenci. Vše se u nás minimálně 10 x zhoršilo po vstupu do hyperbyrokratické EU.

Na potravinách musí být složitě uváděn seznam alergenů, detailní složení a na uzené tresce popis, že se jedná o rybu.

Na druhé straně uvědomělý sčetlý pivař často těžko, někdy dokonce marně hledá informace na etiketě lahvového nebo petkového piva. Jak již jsem zde mnohokrát podotkl, stupeň Plato neboli EPM je stěžejním údajem pro výpočet spotřební daně u vyrobeného piva, na etiketě ovšem smí od roku 1994 chybět. Proto se také mnohde pije stále „desítka“, která často jako „výčepní světlé“ nedosahuje ani 9% EPM.

Na graficky dokonalých a často i progresivních nálepkách jsou potřebné údaje občas špatně čitelné a někdy dokonce úplně chybí. Nejen stupňovitost, ale čím dál častěji se ani nelze dozvědět, kde je dotyčné pivo vlastně vyrobeno. Bývá uvedena pouze adresa firmy, případně distributor. Tato praxe často zabraňuje dopátrat se výrobce a to narušuje přehled o stavu naší pivovarské scény.

Krnovská Nachmelená Opice prosperuje. A to je dobře. Nejenže je její pivo dobře pitelné, ale činí se rovněž  v šíři sortimentu. V neposlední řadě má technicky zvládnutou i etiketu.

Na láhvi Opice Rye IPA je přehledně uvedeno vše, co mne na pivu zajímá. Stupňovitost (13,5°) je možno objevit výrazně vytištěnou hned u názvu piva. Dále je na jiné části nálepky ve dvou sloupcích stručně, leč poměrně detailně popsán produkt. Obsah alkoholu, druhy sladů, druhy chmelů, ještě jednou (pro jistotu) EPM, má oblíbená hořkost v IBU a dokonce barva v EBC. Tak je to správné a tak to má být.

Samotné pivo je zdařilý svrchňák, který je sice příznačně aromatický, ale i přes použití tří druhů speciálních chmelů (Cascade, Columbus, Galaxy) není pouze převoněným roztokem. Chmelovitost vypíchnutá, daná samotnou kategorií onoho piva, na druhé straně o něco méně se prosazující sladové tělo, příjemně zahořčené žitným sladem. Skvělý mok, ačkoliv Albrechtický RAF mne přece jen upoutal o něco málo víc.

Jediné, proti čemu mám přece jen určité výhrady je samotná cena. 150 Kč za sedmičku piva, které není nikterak archivní a nakonec ani moc speciální je již docela zvrhlost. Pro udržitelnost současného požehnaného stavu v nelehkých časech je možná třeba trochu zrevidovat cenovou politiku, ať nám pivní blahobyt vydrží.