Poslední den v roce býval vždy nejlépe placenou profesní příležitostí pro hudebníky mnoha žánrů.

Poté, co živou (mou) hudbu v Trutnově nahradili levnější diskotékou, trávil jsem Silvestr víceméně civilně. Předloni jsem v ono datum vyrazil až do Pulčínských Skal na Vsetínsko, loni jsem ale zůstal doma. Jídlo, pivo a nudné televizní pořady.

Takto jsem plánoval přivítání Nového Roku i v roce 2020. Ale pár dní před Silvestrem mne pozval kolega Benda (bývalý výčepní z darkovičské hospody) na soukromou oslavu do Havířova.

Místních posezení jsem se párkrát zúčastnil, nikdy však v takové význačné datum. Scénář bývá ale vždy dosti podobný. V malém jednopokojovém bytě se setká pár lokálních partají. Povětšinou sociální případy a alkoholici. Benda vytáhne kytaru a foukací harmoniku a pár hodin spolu jamujeme. Do toho se pije levné průmyslové pivo a božkovský bílý rum. Ráno pak pospíchám na vlak.

Podobné to bylo i tentokrát. Benda nachystal honosné obložené mísy a místo bílého rumu sehnal pár lahví domácí pálenky. Vedle nás dvou se oslavy účastnila ještě sousedka (alkoholička) se svým druhem (rovněž alkoholikem). Společná oslava trvala asi dvě hodiny, než přišla na přetřes kauza estébácké kariéry Jaromíra Nohavici a profil folkového mravokárce Hutky. I když oba chlapce uznávám jako profesionály, občas mne serou. Takže jsem se nepřipojil k žádné straně, jen jsem v roli pozorovatele pasivně sledoval spor, který už málem přicházel do manuální fáze. Nakonec rozvášněný soused demonstrativně odešel a krátce po něm i jeho opilá přítelkyně.

Zůstali jsme s Bendou sami. On se ještě snažil kontaktovat pár potenciálních účastníků, ale nakonec nikdo další nedorazil.

Písně bez publika vyzněly hluše a na silvestrovské pořady se jako každoročně nedalo dívat. Nakonec jsem byl rád, že nastala půlnoc. V těch pár minutách „starého“ roku mi v TV bolestně chyběl živý Karel Gott. Celý večer jsem k chlebíčkům a jednohubkám popíjel lahvový Ostravar, kterým jsem zapíjel odměrky slivovice a hrušky. Dosti vražedná kombinace, ale čestně jsem přežil. Dokonce jsem si o půlnoci připil sektem. Připíjet si průmyslovým Ostravarem mi připadalo nevhodné.

Venku se opět střílelo. Snažil jsem se rozlišit, co jsou součásti žertovné domácí pyrotechniky a co jsou výstřely do neposlušných občanů, kteří nedbali nařízení K.H. Babiše a jeho nacistické vlády a přes jasné zákazy stanného práva opustili své domovy. Ve větších městech lidé demonstrovali, ale převážná většina se věnovala omezeným oslavám Nového Roku. Nu což. I toho 25. srpna 1968 protestovalo na Rudém Náměstí v Moskvě jen osm místních občanů proti vojenské invazi do ČSSR. Bude asi ještě dlouho trvat, než i ta tupější část české populace prohlédne devastující politiku našich erárem placených „vládců“, kteří pod záminkou chřipkové epidemie, (která se podle Pandemického plánu ČR z roku 2011 vyhlašuje až při 1600 případech infikace na 100 000 obyvatel) demolují vlastní národ .

Kombinace piva, silných lihovin a sektu není nejzdravější, ale ráno mne hlava vůbec nebolí. Požiji vynikající česnekačku, polknu ještě jednu Ostravu, chodníčkovou slívku a vyrážím na havířovské nádraží. Přemýšlím, jaké pivo mi zůstalo doma v ledničce.

Šťastný a veselý Nový Rok, smrt fašistické vládě a ať žije Pivo!!!