V sobotu jsem se rozhodl zaskočit si na jedno do Paskova.

Počasí nic moc. Typický listopad. Naštěstí nepršelo .Přijel jsem autobusem do Hrabůvky a zamířil k řece Ostravici. Podél ní jsem podzimní krajinou došel do Hrabové a poté přes les až do Paskova. Panský pivovar prodává pivo každý den kromě pondělka, tak jsem se ani předem nikterak neobjednával. V dobrém rozmaru jsem stanul před budovou nadějného pivovárku.

Ale běda! Podnik se mi jevil až podezřele tichý. Nikdo nereagoval ani na mé opětovné zvonění. Vytočil jsem příslušné telefonní číslo. Mé obavy se naplnily. Pracovníci asi 20 minut před mým příchodem museli nutně někam odjet. Bohužel dosud nemám vlastní klíče. Pan šéf mne telefonicky utěšoval, že v 17 hodin budou zpět jako na koni. Ale co v Paskově v chladném počasí 2 a půl hodiny dělat, zejména když všechny místní hospody (včetně té s Rychtářem) jsou beznadějně uzavřeny?

Naštěstí jsem to vzal překvapivě sportovně. Oč horší to bylo v roce 1994 v Jižní Africe, když jsem po 20 km pouti dorazil do Somersetského minipivovaru a našel přilehlou hospodu zavřenou. Otvírali až večer a já už musel za světla zpátky. Tak jsem se vydal na vlak. Z hlavního nádraží jsem procházkou došel do Kurník Šopy. K mé radosti prodávali mimo jiné i petky se všemi 3 druhy paskovského piva. 13°Perkast je skutečná lahůdka.

Příště raději zavolám předem. Nicméně jsem se pěkně prošel.