Před pár lety minipivovar Ostravice uvařil k výročí 17. listopadu sametovou Revoluční 17°. Už delší dobu mi však údajný samet připomíná starou dobrou skelnou vatu.

Včera večer jsem se při své duševní práci občas podíval na TV obrazovku. To, co probíhalo na ČT ve večerním zpravodajství byla směs lží, demagogie, stereotypů a absurdního černého humoru. Naši zaprodaní papaláši si do svých zahadrovaných tlam brali slova jako „svoboda“, „demokracie“ nebo „občanská společnost“. Jednoduše k blití! Zatím jsou jejich „občané“ již po řadu měsíců terorizováni, šikanováni a zastrašováni čím dál troufalejším státním molochem. Politici si na úkor obyvatel dělají, co jim vyhovuje a samozřejmě si to nechají řádně zaplatit. Živnostníci jsou mnohdy na pokraji osobního krachu a někteří protagonisté tohoto chřipkového podvodu se již netají plány natahat je za minimální mzdu do montoven, kde by pak nemuseli najímat zahraniční nádeníky. Stačí si jen poslechnout toho odborářského hajzla Dufka, který se pohoršuje nad údajně vysokým počtem našich hospod a přeje jim brzký zánik. Zatím jim plán vychází.

Když jsem se v listopadu 1989 účastnil několika ostravských demonstrací myslel jsem si, že vedle zlepšení životní úrovně chtějí čs. občané hlavně svobodu a demokracii. Dnes se tyto pojmy staly bohužel floskulí v nevymáchaných držkách novodobých diktátorů. Pod záminkou smrtelné infekce je nám bráněno svobodně se pohybovat, osobně komunikovat, vykonávat živnosti nebo chodit do škol. Co se týče svobody názoru a projevu, na tom jsme mizerně už dávno. Svoboda vyjádřit svůj názor nemá žádné „ale“, „výjimečně“ či “ v případě“. Mimochodem toto je obsaženo i v 1. článku ústavy USA. V současnosti se řídíme příkladem „vyspělejších demokracií“, a tak i u nás bude nejspíš brzy trestné se na nějakého osmahnutého šmejda, který společnosti pouze škodí, jen křivě podívat a nebo budeme platit daň z heterosexuálního pohlavního styku. Fantazie samozvaných vládců, proti nimž byl Goebbels pouhý břídil nezná hranic. Už teď nám servírují tuny příkazů, zákazů a nařízení, které převyšují pouze počty  nesrozumitelných výjimek. Jen během pár let nejspíš dosáhne součet našich rozpočtových deficitů 1 bilion (1.000 000 000 000) Kč. A již se ani netají, že veleúspěšná Babišova vláda hodlá příští rok přijmout dalších 7000 státních zaměstnanců. Určitě to nebudou pouze nedostatkoví učitelé matematiky.

Oslavy 17. listopadu, kdy v roce 1939 jedni studenti nasadili životy v boji proti nacismu a o 50 let později jiní rovněž statečně válčili s komunisty jsou zejména v posledních letech naprostou fraškou. Politici si vzájemně vyhazují věnce, štvou se navzájem proti sobě a život svých řádných zaměstnavatelů (občanů ČR) mají totálně na háku. Včera se v Praze (ale také například v některých slovenských městech) demonstrovalo. Je až s podivem, kolik lidí (alespoň podle některých internetových diskuzích) tento počin, který nám mimochodem zajišťuje ústava, odsuzuje. Ti pitomci si zřejmě myslí, že když budou mít zahadrované huby ještě několik měsíců a budou zalezlí ve sklepích, něco tím změní k lepšímu. Bohužel, virus si stejně udělá co chce a politici to, co jim občané dovolí. Zatím však vedou na celé čáře.

Současný vývoj, bohužel ukazuje, že stav se do „předpandemického“ normálu nikdy nevrátí. Někdo si zvykne, že stačí zařvat a všichni se musí posrat, jiný zase, že to stojí sice za hovno, ale že vláda „odborníků“ to s nimi myslí dobře.

17. listopad je pro mne již pouhým přežitkem. Možná by dnes stálo za to slavit Babišovy narozeniny jako Den každoročního státního smutku.

Na závěr ještě jeden porevoluční vtip:

Paní učitelka v 5. ročníku ZŠ ukazuje fotografie bývalých čs. politiků. Nejprve Emila Háchu. Hlásí se Karlík:

„To je doktor Emil Hácha – zrádce československého lidu!“

„Výborně Karlíku. Máš jedničku!“

Následuje obraz Gottwalda. Vyvolaný je Jiřík:

„To je Klement Gottwald – zrádce čs. lidu!“

„Skvěle děti. Další jednička.“

Dále je na řadě fotografie V. Havla. Hlásí se premiantka a šplhounka Hanička:

„Prosím, prosím…To je prezident Václav Havel – zrádce čs. lidu!“

Učitelka se rozhněvá:

„Cože? Jak to můžeš vůbec vyslovit? Co tě tady učíme? Ihned mi dones žákovskou knížku (dnes možná tablet). Dostaneš pětku a poznámku!“

Plačící Hanička se vrací do lavice a nohu jí podrazí repetent Pepíček:

„Vidíš to, ty pitko! To máš z toho, že se učíš dopředu….