Jedná se v tomto kontextu o kdysi populární film pro děti někdy z počátku 70. let, kde hrál mladý Kraus.

Lišák je však i značka piva. Prvního Lišáka jsem ochutnal v únoru 2015 ve Vyškově. Setkal jsem se s kamarádem a filmovým spoluhercem Láďou v jedné lokální hospůdce, kde točili pivo Lišák z Topolan. 11°byla slušná, nebyl marný ani pšeničňák. Pár kusů již jsme dali předtím, těch topolanských mohlo být tak minimálně 6 a nějak podezřele mi to lezlo do hlavy. Do toho skočil snad nějaký fernet a možná i nějaký ten šluk jointu. Výsledkem poetického zimního odpoledne bylo, že jsem nakonec svéhlavě do večerního vlaku na Ostravu nenastoupil a strávil jsem celou noc v onom okresním městě střídavě přespávaje v nonstop hernách.

Dalšího Lišáka jsem ulovil v pátek v ostravské pivotéce. Vše nasvědčovalo tomu, že polotmavá 11° je uvařená v pivovaru Falkenštejn v Krásné Lípě. Nikdy jsem tam nebyl, krásnolipská piva však celkem znám. Tentokrát se však jednalo o ležák a navíc mne zmátla ještě doplňující adresa na etiketě se zmínkou jakési Usedlosti Na Stodolci, dokonce s rokem založení 1881. Nakonec jsem podle internetových stránek zjistil, že se jedná o výletní restauraci s ubytováním, která si  Stodoleckího Lišáka nechává vařit jako „svoje“ pivo. Tak kdysi fungovala např. Raduň a údajně i obec Hrčava.

Samotné pivo mne příliš neoslovilo. Jednalo se o typickou Vídeň s poměrně silnou karamelovou složkou. Jak vždy podotýkám, takové pivečko spíše pro ženy. A to jednak kvůli konzistenci, nižší hořkosti a zejména snesitelnému obsahu alkoholu 4,5 %. Vejde, neuškodí, ale nezanechá hlubších vjemů či zážitků.

Myšák je pro mne doposud docela záhadná značka z Hranic na Moravě, která se ale prý vaří někde jinde a Šibeničák by mohl být časem název krvavě červeného speciálu (Crimson Ale), který by se vyráběl na počest našeho současného stanného práva.