Z Božího Daru se mi zpět do Ostravy hned nechtělo. Tak jsem to vzal přes Chomutov.

Město v severních Čechách je od mého domova velmi vzdálené. Z Karlovarského kraje to však není tak strašné. Do Ostrova nad Ohří (pivovárek Rudohor) autobusem a pak po železnici Krušnohorem až přímo do Chomutova.

Chomutov má pěkné náměstí. Jinak je to ale docela nuda. Kdybych měl více času, tak bych možná navštívil místní ZOO. Přijel jsem však na pivo a tak jsem ihned po příjezdu aktivně hledal pivovarskou hospůdku Karásek + Stülpner

Stránky tohoto podniku jsou zajímavé, leč nepříliš informativní. Myslím, že krátce od svého založení se provozovna jmenovala Zlatý Kaštan. Nejsem si jist, jestli se jedná o stejný subjekt, ale dnes se restaurace nazývá vlastenecky Republika.

Ulice 28.října (napadlo mne, že v Mnichově mají možná třídu 29. září) je momentálně rozkopaná a špatně se po ní jde. Všímal jsem si popisných i orientačních čísel budov, když tu náhle jsem ve vzduchu ucítil odér mláta. Byl jsem na místě!

Výčep vypadal solidně – něco mezi hospodou a kavárnou, leč po dobu oběda byly všude rezervace. Servírka mne vyvedla do zahrady, kde bylo umístěno asi šest stolů, z toho jenom dva pod slunečníky. Prodléval jsem stále v Podkrušnohoří, kde bývá počasí nejisté, přesto jsem se k nekrytému stolu posadil.

Karáskova světlá 11° mi docela zavoněla. Byla natočena do půllitru s pěkným výpravným logem. Žádné triviální křivky. Pivko slušné, předtím jsem je ochutnal pouze z petky. Upoutala mne jemná vůně a podobně delikátní příchuť charakteristická kdysi pro výrobky z Litoměřic nebo Loun. Zajímavá byla hustá pěna, která skoro po celou dobu konzumace jaksi splývala se samotným pivem. Připomnělo mi to časy ostravského Velveta, který býval inovativně tlačen dusíkem a vznikal tak tzv. „lavinový efekt“. Nevýhodou ovšem u Karáska 11° bylo, že měl vedle smetanovosti i nižší říz.

Polotmavá 12°nebyla nic moc. Jak to už většinou bývá nasládlá s celkem intenzivní příchutí karamelu. Tam se mi však zdál být říz docela v pořádku. Avšak tím pádem pěna byla chudší.

Špatný nebyl ani ejlík, jak jinak než s přídavkem amerického chmele. Dalo se to pít, ale já se na rozloučenou vrátil opět k jedenáctce. Tentokrát mi tam už říz citelně chyběl a pivo mi připadalo až zvětralé.

Takže se pro tento rok definitivně loučím s Ústeckým krajem a těším se na opětovné setkání někdy příště.