„Španělskou zemi mám rád, o Španělsku si zpívám….“
Krásná píseň Jaroslava Ješka a VW (to není VolksWagen, nýbrž Voskovec a Werich).
Takřka v předvečer 2. světové války se od roku 1936 již pár let bojovalo ve Španělsku. Interbrigadisté válčili proti generálu Frankovi, který nakonec zvítězil a pak nerušeně vládl oné zemi až do své smrti v roce 1973.
Fašisté se však nevzdali. Kontinuálně se snaží tuto krásnou zem všemi prostředky rozvrátit. Již dlouho za pomocí tzv. Evropské Unie (dříve EHS). Před pár lety byla ve Španělsku nezaměstnanost oficiálně kolem 25%. Bez stálého zaměstnání byl dokonce každý druhý mladý člověk (nevím přesně, jestli do 30 let).
Evidentně to však stále nestačilo a přišel Covid 19. Jestliže člověk v tomto státě nežije, může spoléhat jedině na informace ze sdělovacích prostředků, případně sociálních sítí. Nicméně mne napadlo, jak by dnes vypadala taková španělská dovolená:
Několikahodinový let do Malagy bych absolvoval s hadrou na hubě. V souladu s hygienickými opatřeními by nebylo na palubě podáváno občerstvení a stevardi by vypadali jako postavy ze seriálu Startrek.
Na letišti bychom vyfasovali oblečení IPCHO a za přísných hygienických podmínek by nás eskortovali do hotelu. Večeři by nám v aseptickém sále podávali další kosmonauti.
S xichtohadrem a gumovými rukavicemi bychom došli na pláž, kde bychom seděli v plexisklových kójích a každou hodinu by nás plážoví zřízenci postříkali desinfekčním roztokem. Do moře jen podle pořadových čísel a na nezbytně dlouhou dobu. Po návratu do vlasti 14 denní karanténa, proto je nutné si délku „dovolené“ důkladně zvážit.
Od poloviny března byl utlačovaný španělský lid držen pod samopaly ve svých domácnostech. Na nákup jen s propustkou a nad vším bděla Frankova fašistická armáda, stejná jako ta, co o pár let surově mlátila lidi v Katalánsku, když se rozhodli zúčastnit referenda o nezávislosti. Přesto všechno mrtví padali jak hrušky.
Když o 3 měsíce později milostivě dovolila zločinecká vláda svým občanům oficiálně vyvenčit domácí zvíře, obyvatelé venčili slepice, želvy nebo sami sebe v převlečení za dinosaury.
Přes všechny „opatření“ je na tom Španělsko v covidové bilanci mnohem hůře než Čr, ale též než Švédsko nebo Bělorusko, které se na chřipkové běsnění právem vysrali.
Nyní je turistická sezóna a hrdí Iberové jsou prakticky tam, kde byli. Jen mají zdevastovanou ekonomiku a skomírající turistický ruch.
Na závěr něco pro mé těžce zkoušené španělské bratry:
Le deseo mucha fuerza en su lucha contra los cabrónes, que destruyen su tierra mas linda!
No pasarán!!! Vencerémos!!!