To není zaklínadlo z Dívky na koštěti, nýbrž latinské přísloví, které znamená něco jako „jednota v protikladu“.

Ano. Náš alternativní pivní průmysl musí být jednotný. Samozřejmě i tady existuje konkurence, ale aplikoval bych tady hlášku zhulených karibských domorodců:

„Respect, man…..“

Některé minipivovary jsou honosné s nádhernými vnitřními i vnějšími prostory. Udržované zahrady, kvalitní ubytování, masáže, pivní lázně. Jiné zase vaří jen pro potřebu své malé hospůdky, eventuálně zásobují příležitostné zájemce či pivotéky ve větších městech.Všechny jsou však potřebné. Během jednoho dne jsem na Litoměřicku poznal oba zmíněné póly.

Jak asi vznikl název obce Mlékojedy? Že by místní kraví či kozí produkty byly tak husté, že by se nedaly polykat bez kousání? Nebo je to snad důrazný odkaz na to, že mléko je ve své podstatě jedovaté a je tudíž třeba jeho konzumaci nahradit zdravým pivem? Vypadá to na druhou možnost, neboť se v malé vesničce nalézá ještě menší pivovárek. Jmenuje se poněkud starosvětsky – Hákův parní pivovar.

Z litoměřického  autobusového nádraží to není do Mlékojed daleko. Stačí přejít most přes řeku Labe. Malé stavení v centru obce nenechá nikoho na pochybách, že se jedná o místní pivovar. Když jsem dorazil, právě otvírali. V prostorách se pivo jen vaří a nejsou ani kapacity na ochutnávky. Jedinou možností bylo zakoupení PET lahví. Vybral jsem si 11° a 12° ležáky. Vidina celodenního trmácení po pivních svatostáncích mi nedovolila větší zátěž. Paní Háková mi sdělila, že vyrábějí i piva svrchně kvašená a různé speciály a že jejich pivo se pravidelně točí i v Praze na Moravské ulici č. 10.

Když jsem od provozovny poodstoupil asi dvacet metrů, naskytlo se mi nádherně paradoxní panoráma. Malý vesnický pivovárek a vedle obecní hospoda s honosným logem Staropramenu. Chvíli jsem po zemi hledal nějakou cihlu. Paní Háková mi mou jasnou domněnku potvrdila. Z celých Mlékojed si pro místní pivo chodí jen jedna rodina. Odbyt byl jen jednou při nějakém výročí, kdy dávali pivo zdarma. A já jsem si myslel, že je to tak jenom na Prajské….

Měl jsem asi hodinu čas, tak jsem se usadil na lavičce v místním parčíků přímo u Labe. Krásná krajina s vodním ptactvem a výletní lodí. Hákova 11° z petky byla dobře chlazená a tak degustační zážitek byl dokonalý. Typicky český pilsner s vysokou hořkostí a nadějnou pitelností. Zakulacené doznívání. Ideální ke snídani nebo přímo jako vyprošťovák.

Až do 12.8. jsem neměl ponětí, že existuje nějaká Budyně nad Ohří. Je to malé městečko, které na první pohled vypadá poměrně malebně. Bohužel jen na první pohled. Hospoda s Bakalářem na náměstí otvírá až v 16.00 a Sport bar se Svijany o dvě hodiny dříve. Nezbývá, než neposilněn se vydat k dalšímu pivovárku v pořadí.

Jmenuje se Perlová voda a vaří pivo Lanýž, což není v tomto případě odkaz na drahou pochutinu, nýbrž na jméno selského synka, který se v oněch místech před několika stoletími nejspíš vyskytoval.

Telefonicky mi byla doporučena zkratka polní cestou. Tu potvrdily i dvě přítomné silniční pracovnice. Je zajímavé, že se ani ve všední den v malých městech kromě německých turistů venku nikdo nevyskytuje. Zejména ne ten, kdo by mohl poradit. Připomíná mi to italské filmy ze Sicílie.

Doporučenou trasou jsem ušel asi půl km, než přišlo rozcestí. Modrá šipka namalovaná na asfaltu velela doleva. Trasa vyústila na konci Budyně a já musel ještě asi další 3 km po vozovce do Kostelce. Ještěže jsem netahal sebou více petek!

Perlová voda v Budyni (Kostelci nad Ohří) je typický Wellness. Areál bývalého velkostatku poskytuje koupání, masáže, ubytování a možná, že i nezbytné pivní lázně. Usadil jsem se venku do poměrného stínu. 10°Lanýž bez zjevných senzorických chyb, ale rovněž bez jakékoliv distingované chuti. Prostě osvěžující průměr. Se zřejmě podobnou filosofií byla uvařena i stejnojmenná 12°.Co chybělo v pivu bylo však vynahrazeno chutnou krmí. Sýrová mísa od místních výrobců (ty sýry, ta mísa byla zřejmě dědova) byla vynikající. Asi pět druhů sýrů, které se určitě hodily jak k pivu, tak k případnému vínu. K tomu pár vlašských ořechů, pár kuliček hroznového vína obou bare a mistička s meruňkovou marmeládou.Naprostá konsonance chuti. Mňam!

Během hodování mne obtěžovaly vosy, občas nějaká ta včela a bzučivka zelená mi dokonce provokativně spadla do piva. Asi to má něco společného s globálním oteplováním.

Zpátky jsem šel na doporučení personálu kolem kostela a vyšel jsem na rozcestí, na kterém jsem při cestě do pivovaru dle šipky uhnul chybně doleva. Ušetřil jsem si tak asi dva kilometry.

Do Sport baru nejdu. Mířím do mé další destinace, jíž jsou Záhořany.