Nepříjemně se otepluje. Je třeba vyrazit na sever.

Naposledy jsem podobnou cestu realizoval v roce 2011. Tenkrát jsem navštívil nové minipivovary v Žatci, Litoměřicích, Ústí nad Labem a ve Slaném.

Od té doby se počet provozoven u nás zhruba zdvojnásobil, takže stále je co poznávat.

Ve městě Mělník se stéká proud řeky Labe s Vltavou, jak se zpívá v populární dechovkářské písni Jásavá polka. Tento fenomén je bezesporu zajímavý, ovšem pro mne byl z profesionálního hlediska důležitější fakt, že se tam nalézá pivovarská restaurace Němý medvěd. Mělnicko je spíše známé svým vinařstvím, avšak proč by tam nemohl vzniknout plnohodnotný pivovar?

Jak už to u Českých drah chodí, vlak do Kolína nabral 16 minut zpoždění. Do Poděbrad však byla zavedena náhradní autobusová doprava a odtud jsem již do své cílové stanice dojížděl opožděn o celých 31 minut. Rozhodl jsem se do Němého medvěda zavolat ještě z nádraží. Nikdo to nebral. Správně. Byl to chyták! Kdyby se mi někdo ohlásil do telefonu „Němý medvěd“, asi bych zpozorněl. Takto asi neblafuje. Navíc bude i hluchý, neboť neslyší vyzvánění.

Cesta z nádraží byla dlouhá a stále do kopce. Docela jsem se zpotil a dostal tu správnou žízeň. Pivovárek stojí na centrálním Mírovém náměstí. Má zajímavou filozofii. Jenom pivo a hamburgery. Je možno objednat i nealko nebo drahé rumy, nikoliv však třeba polévku nebo utopence. Hamburgery mohou být chutné, avšak ty nejmenší bez přílohy stojí 148 Kč. To raději zůstanu o hladu.

Desítka typická na hašení žízně bez výraznější chuti. Následovala 12°, která mi připadala až extrémně hořká. Nic proti hořkosti, ale v té medvědí byla cítit jen ta pelyňková bez hlíny či zemitosti. Ani doznívání se nerozpadlo na hořké perličky, prostě se to nějak utnulo.

Nejlepší se mi zdála 12°tmavá. Spíše hořká se správným řízem a praženými alikvoty.

Nenadchla mne ani obsluha. Obézní slečna, kterou práce evidentně obtěžovala.

Můj návazný spoj do Litoměřic byl rovněž skoro 30 minut opožděn.