Velké Karlovice znám jen velice povrchně. Poblíž v Bzové jsem strávil asi tři týdny v tzv. škole v přírodě.
Severomoravský kraj v roce papaláši rozparcelovali a ubrali mu signifikantně na rozloze. Kdysi tento kraj zahrnoval i Olomoucko a Jeseníky. Rovněž do něj náležela část Valašska.
Dnes městečko Rožnov náleží do kraje Zlínského. Musím říci, že stylové dřevěnice v Jurkevičově slohu se mi již dosti zajídají a někdy v nich vidím trochu i kýč. Proto jsem byl v místním skanzenu (jediné švédské slovo, které znám, samozřejmě vedle öl ) naposledy v roce 1974. Jinak má Rožnov krásné okolí a zejména nádherný pivovar.
Budova původního pivovárku z roku 1712 léta úspěšně chátrala. V jeho areálu už působila pouze sodovkárna. Dnes zrekonstruované budovy přímo září. Kolem 13 hodin byl interiér pivovarské hospůdky plně obsazen. Většinu hostů tvořily děti z nedalekého dětského tábora, takže pivo moc proudem neteklo. Místo k sezení nebylo možno sehnat, nicméně ochotná mladá výčepní nám hbitě natočila dva škopky sebou, které jsme si vychutnali venku u stylového dřevěného sudu, který nám posloužil jako konzumační stůl. Světlý Radhošť i polotmavý Čert skvělý! Hodlám ještě letos onu restauraci navštívit po nějaké té namáhavější tůře.
Když jsme dorazili do Velkých Karlovic, zjistili jsme, že k pivovárku Pod pralesem je to po cestě skoro 9 km. Normálně bych vyrazil na cestu, ale čas nebyl nejlepší a bylo nutno pomýšlet i na trasu pět. Nakonec jsme využili služeb autobusového dopravce.
Penzion a restaurační pivovar Pod pralesem se nachází blízko známého hotelu Razula. Je to typická lidová dřevěnice v Jurkevičově stylu. Na terase celkem málo lidí. Venku bylo poměrně chladno. Takže halušky s brynzou a desítku Mazel. Ta je ale hořká! Skoro jako pelyněk. Naštěstí přitom nechybí vyhraněnější chuť a příjemné doznívání.
Jedenáctka Skřítek je rovněž řádně hořká, avšak výraznější chuť v ní přece jen postrádám. Svrchně kvašená 10° Pralesníček má většinu vlastností ejlu. Je voňavější a opět nechybí pronikavá hořkost. Jistá chuťová zemitost hned v prvním degustačním plánu je jasnou předností.
Polotmavá 11°je krásně vybalancovaná a jak jinak – citelně hořká. Jakoby do těch piv přidávali vedle chmele i nějaké tajemné pralesní byliny.
Hořké už bylo celkem dost, tak na závěr ochutnám místní kyselák. Je uvařen v belgickém stylu a podobně také chutná. Hnědá barva a charakteristická trpkost. Žádné učesání ovocnou příchutí. Dobré, ale jedno stačí.
Škoda, že Rožnovsko již nenáleží do Moravskoslezského kraje. Bylo by tam na pivní mapě o něco světýlek více.