Seděl jsem pohodlně U Segala a meditativně popíjel černočerný 17°IPA Black Oak. Zrovna jsem s výčepní rozebíral úroveň holandských ležáků když tu náhle do takřka prázdného lokálu vstoupili dva urostlí muži.

Mohlo jim být něco přes třicet let, byli elegantně oděni a očividně jeli v nějakém velkém kšeftě. Pár vteřin jsem si myslel, že jsou to pojišťováci, pracovníci gamblerské firmy nebo výběrčí poplatku za ochranu. Naštěstí se brzy představili: „Dobrý den. My jsme z Ostravaru“. Tak odtuď vítr vane! Šťára z Ostravaru! Očekával jsem, že si mladíci nechají natočit půllitr své značky a budou zkoumat kvalitu nabízeného moku. Že by se konečně Postřižiny vrátily? K mému zklamání nedošlo k žádnému fyzickému kontaktu mezi inspektory a samotným pivem. Zaměstnance firmy Coors+Molson nejvíce upoutával počet funkčních píp, kterých je U Segala možno napočítat celých 8 kusů. „Jak se tady Ostravar točí? Jde to?“ otázal se jeden z nich. Výčepní odpověděla, že to docela jde a Ostravar hostům chutná. Další dotaz byl tématicky orientován k pivovaru Svijany, nejvíce ovšem ostravarské evidentně zneklidňovaly pípy s Poličkou. Ptali se v jakém poměru se prodává poličské pivo vzhledem k Ostravaru. Nakonec je zaujalo i mobilní výčepní zařízení po straně barového pultu. Ani se jim nechtělo věřit, že je rovněž plně funkční. Závěrem nabídli odběr 15°speciálu 115. Šťára trvala zhruba tři minuty. Šest piv konkurenčních značek v jednom výčepu bylo zajisté pro loajální zaměstnance Ostravaru novou a neobvyklou zkušeností, nicméně v hospodě U Segala nebylo ze strany vedení shledáno žádné pochybení. Ještěže hospodu nepoctili svou návštěvou pochopové ze SAB Miller. To by to setkání zajisté tak klidně neproběhlo.