Noc v místním hotelu byla poměrně příjemná. Po dlouhém dni plném rozporuplných dojmů spánek přišel určitě vhod.

Po snídani nás kolega Borovec zavedl do kvalitně vybavené prodejny piva Beer Temple. V regálech se objevuje více než 1200 značek piv, povětšinou z provenience zemí s tradiční pivní kulturou jako je Belgie, Německo, Česká Republika, Velká Británie nebo USA. Za zmínku rovněž stojí takřka kompletní sortiment piv holandských. Zatímco první den by se dal nazvat rozehřívacím, den druhý již probíhal naostro. Dopoledne nás zavezl taxík do pravé jámy lvové – do současného funkčního velkopivovaru Heineken. Gigantický podnik se rozkládá na 97 hektarech. Areál je velice rozsáhlý, mezi jednotlivými provozy jsou často i půlkilometrové vzdálenosti. Roční výstav tohoto samotného pivovaru je 12 milionů hektolitrů ročně a nadnárodní podnik Heineken se všemi svými filiálkami (údajně 118 provozoven) uvaří skoro 200 milionů hektolitrů „piva“.Kdyby se všechno toto množství naplnilo do klasických třetinkových lahví a ty se pak následně seřadily vedle sebe vznikl by pás, který by 97x obmotal Zemi kolem rovníku. Heineken mohou pít lidé ve 170 zemích. Invazi zelených flaštiček s červenou hvězdičkou prozatím odolává např. Somálsko nebo Grónsko.

Zatímco v muzeu se člověk takřka tísnil v davu návštěvníků, v komunikační hale podniku jsme byli s naší sedmičlennou skupinou sami. V kinosále nám byl promítnut krátký film o Heinekenově historii, pak už jsme procházeli po prosklenných ochozech monstrózním provozem. Všechno bylo asi 50x větší než jsme zvyklí u pivovarů se středním výstavem. Nejvíce fascinující byly plnící linky, které jsou při plné kapacitě vyexpedovat několikset tisíc lahví a plechovek piva. Zajímavé bylo rovněž, že jsme v provozech nepotkali téměř žádné lidi. Automatika fungovala spolehlivě. Na závěr naší návštěvy jsme měli možnost v pivovarském výčepu popíjet lokální produkty. Světlý Heineken a Amstel mi chutnaly skoro stejně a nevěřím, že se jedná o rozdílné várky jednoho podniku. O něco chutnější byly piva kategorie Bok (Bock) a zejména výrobky nejmenšího závodu Heinekenu – pivovaru Brand. Celé dva dny mi vrtalo hlavou proč jsem byl do jámy lvové pozván zrovna já. Chápu účast novinářů, já však do žádného plátku již několik let pravidelně nepřispívám. Zřejmě jsem se ocitl v databázi a mohu tak sklízet cizí ovoce, čímž dvoudenní návštěva Amsterdamu bezpochyby je. Občas bylo obtížné nenechat se vyprovokovat. Vcelku jinak příjemný Corporate Relations Manager Jiří se párkrát nechal unést a navážel se do malých nezávislých pivovarů („polovička jich to pořádně neumí a hlavně říká nám, že to děláme blbě“).

Vzhledem k tomu, že má prozatím velice daleko do pivaře a dokážu pochopit jeho loajalitu k chlebodárcovské firmě tyto jeho poznámky byly pro mne spíše úsměvné. Osobně se neorientuji v situaci na trhu či v marketingu, stejně jak mí kolegové (s vyjímkou pana Borovce z Pivo Beer Ale) toho mnoho nevědí o historii našeho pivovarnictví a současných minipivovarech. Naše příjemná návštěva Holandska skončila potřebným osobním volnem, které jsme s kolegou Borovcem účelově strávili v pivnici Wildman. Sudově dokvašované Ale z místního minipivovaru Oidipus bylo vynikající.

Heineken mi již po několikáté ukázal svou přívětivější tvář. Exkurze byla poučná, přínosná, ale to neznamená, že se stanu ze dne na den milovníkem výrobků třetí největší světové nadnárodní pivovarské společnosti.