Svérázné pohostinské zařízení poblíž frýdeckomísteckého nádraží je již po 7 let mou občasnou zastávkou.

Během zimních měsíců hraji s místní kapelou plesovou sezónu a plesy většinou končí až v brzkých ranních hodinách. První vlak z FM do Ostravy odjíždí v 3.32. Jak vyplnit volný čas?

Čekanka určitě není podnik pro estéty a snoby. Nonstop hospoda může být praktickým útulkem pro cestující nebo i pro pijany, kterým nemilosrdně zavřeli ostatní nálevny, avšak návštěvník musí počítat s občasnými incidenty, v nejhorších případech i ohrožením osobní bezpečnosti. Během sedmi posledních let jsem však měl štěstí. Unavení hosté usrkávali pivo či lihoviny, někteří zvlášť znaveni pospávali u stolů, což se občas stalo předmětem kritiky obsluhujícího personálu.

Samotný personál byl nejspíš dosti fluktuantní, neboť se mi zdá, že jsem v Čekance viděl pokaždé jinou obsluhu. Ale možná to je dáno mou ranní únavou a s tou související jistou identifikační indispozicí.

V ponuré nonstopce rovněž neočekávejte žádný mravný truňk. Na čepu pouze Radegast 10° a 12°,dva základní druhy kávy a běžné lihoviny. Ceny průměrné, které však zásluhou inflace průběžně rostou. Čili žádný estetický ani gastronomický zážitek. Přesto chvilkový pobyt v Čekance je o poznání příjemnější než čekání v mrazu nebo dešti.

Dnes ráno se však v oné knajpě uskutečnil kulturní program. Když jsem kolem druhé ráno vstoupil dovnitř, v interiéru se nalézalo jen pár zoufalců a samozřejmě barmanka, kterou jsem tam dosud nikdy neviděl. Statná rusovlasá třicátnice se zdála být celkem asertivní i přiměřeně výkonná. Dal jsem si nošovickou 10° (po Ryzákovi, kterého jsem popíjel na plese v Hodoňovicích celkem znatelný rozdíl) a rutinně čekal na svůj ranní vlak.

Program začal, když do šantánu vstoupil asi 65 letý špinavý obejda a objednal si k tuzemskému rumu čaj do půllitru. Servírka vytušila adrenalin a dosti důrazně očividně podnapilého hosta poučila, že čaj do pivního skla nepatří. Poté mu počala vyčítat jeho zřejmě předchozí nepatřičné chování. Konstatovala, že není jeho služka. Ošuntělý opilec si našel útočiště u stolu, kde seděl host podobného věku i vizáže.

U barpultu zatím začal další spor. Dva ranní návštěvníci měli zřejmě problém s lokálním hracím automatem a nárokovali si u obsluhy náhradu vzniklé škody. Hospodská však byla s rebely brzy hotova. Pustila se s vervou do verbální hádky na již o poznání vyšší decibelové úrovni. Po krátké době oba potížisté rychle a dramaticky opustili lokál a nechali po sobě nedopité půllitry.

To však bylo pouze první dějství. Obejda u čaje, který celou scénu pozorně na dálku sledoval, vytušil svou šanci anulovat svou předchozí frustraci. Šel do krátké hádky, kterou vygradoval do strohé rozkazovací věty: „Drž hubu!“ To byl pověstný doutnák u skladu s explozivy. Robustní a adrenalinem prosáklá hospodská prudce vyrazila ze svého stanoviště a za příslušného slovního doprovodu chňapla podnapilého důchodce do svých vymakaných paží. Celá akce trvala snad deset vteřin. S úžasem jsem pozoroval, jak neohrožená obsluha vleče nedisciplinovaného otrapu, který se absolutně nezmohl na jakoukoliv obranu, po podlaze kolem mého stolu. Servírka fortelně otevřela vstupní dveře a zjevně šokovaného ožralu nemilosrdně vykopla ven. Poté si všimla mé prázdné sklenice.

„Omlouvám se, ale dneska to je tady k nevydržení,“ řekla a přinesla mi další desítku. Vyjádřil jsem mladé paní podporu. Byla potěšena. „Abyste si nemyslel, že jsem nějaká furie….!“

Myslet si může člověk, co chce. Dobře jsem se pobavil, avšak v tomto zjevně energeticky narušeném prostředí bude nejlepší zvolna zaplatit a jít na vlak o něco dřív….