Jmenuje se tak firma, která vyrábí výčepní zařízení, ale také pivovarská restaurace v Mžanech.

Kde leží Mžany? To ví věru málokdo. Nevěděl to dokonce ani šofér autobusu, který měl zastávku s názvem Mžany, Dub rozc. ve svém itineráři.

V nevlídný prosincový den jsem ocitl na výpadovce mezi HK a Jičínem. Vpravo depresivní hospodářská budova, vlevo místní komunikace vedoucí do obce Dub. Hned v zahradě u druhého stavení parkoval masivní šestimetrový Dodge Combi ze 60. let. Zvonil jsem, abych se zeptal na cestu do Mžan, ale nikdo se neukázal. Jako obvykle, když potřebuji nějakou informaci, byla vesnice liduprázdná. Nakonec jsem cestu našel a úspěšně dorazil k Lindrovi.

Opět jsem se podivil, v jaké díře byl poměrně luxusní podnik postaven. Asi tam byly levné pozemky.

Stejně jako ve Stěžerech, zrovna probíhal čas oběda. Kuřecí roláda byla spíše žemle než samotné maso, polévka.celkem chutná, avšak byla účtovaná zvlášť za 35 Kč. Jídelní lístek nabízel spoustu specialit, ovšem za celkem mastné ceny.

Desítka Lhoťák byla správně hořká a hodila se na začátek konzumace. Dvanáctka Mžaňák je pivo profesionálně uvařené bez zjevných senzorických chyb. Ale opět stejně jako ve Stěžerech mi u ní chyběl výraznější rukopis.

Nejlépe mi vyšla speciální vánoční světlá 14. Chutnala jako svébytný silný Märzen.

Na čepu byla ještě šípková desítka, tu jsem však vynechal a zakoupil si petku Dubáku, což je údajně vídeňský ležák, který zraje s dubovou kůrou. Tak uvidíme.

Na zpáteční cestě jsem opět zabloudil. Uvítal bych už zase nějaký pivovárek vedle autobusové zastávky.