Do odjezdu autobusu Regio Jet zbývaly asi dvě hodiny. Co tak zatím zajít někam na pivo?

S těžkými zavazadly jsou možnosti volného pěšího pohybu poměrně omezeny. Co jsem si tam zase na těch 16 dní všechno nabalil? Kolečka kufru drhnou o dlaždice, všudypřítomní taxikáři konstantně nabízejí své služby.

Asi po 300 metrech přecházím vozovku a vcházím do podniku Café Crystal. Stejnojmenné pivo se tam nenalézá. Jen „ležák“ Jupiler, Hoegaarden a dva druhy Leffe. Objednávám si plynnou francouzštinou. Dokonce když barman nešikovně vyčabrá čerstvě natočené pivo komentuji to tématicky: „Terrible. Tan pis!“ Když se mne však na oplátku zeptá, jestli nemám drobnější peníze, jsem zmaten. Kdyby hned nepřecházeli na angličtinu, mé praxi by to jen pomohlo.

Jupiler je jen na žízeň, v baru jsem sám, polovina podniku je „na ježka“ a někdo tam hlučně vrtá do zdi. Pryč odsud!

Další hospodu jsem našel přímo naproti nádraží Gare Midi. Lokál na můj vkus příliš hranatý a dalo by se říci i neútulný, avšak to jen do momentu, když jsem překročil práh. Usměvavá servírka zdravila hned u vchodu hosty „Bon jour“ a fungovala skvěle i jako samotná obsluha. Abych nemusel moc hovořit, jako objednávku jsem jí ukázal pivní tácek se značkou Bruggse Zot. Následně jsem se zděsil, neboť na tácku byla reklama na na pivo nealkoholické, kterému se samozřejmě cíleně vyhýbám. Naštěstí sportovní verze piva z Brugg na čepu nebyla a já dostal půllitr chutného moku. Další pozitivní zkušenost. Obsluha mi naservíruje automaticky velké pivo, což v Belgii není vůbec běžné.

Pivo je skvělé a já sleduji hodinky. Na nástupiště je to tak maximálně pět minut, není však radno zapomínat na tzv. hlavní chcaní. Ale co. V autobuse je určitě WC. Takže prosím ještě jeden láhvový Rodenbach!

Tu značku jsem pil poprvé skoro před 30 lety a tehdy jsem byl zděšen.Tradiční, nejspíš částečně spontánně kvašené pivo, které dozrává v dřevěných sudech totiž chutná, jakoby pomalu kysla nějaká Vídeň. Na žebříčku pivních specialit je to další level.Částečně vzdělaný pivař si po přechmelené ipě dá nějaký ryzý kyselák a je mu to jasné. Rodenbach však dokáže překvapit. Zrovna v oné knapě mi chutná hodně a připomíná mi trochu dokonce víno z Madeiry.

Lokál je živý a já mám své vysněné místo v koutku, odkud pozoruji hospodský ruch. Tady se mi líbí. U vedlejšího stolu si starší prošedivělý muž v brýlích objednává velkou Stellu a nějakou lihovinu. A vypíjí to docela rychle. Není to dokonce samotný Honza Juncker? Budovy EU odsud nejsou daleko a tady ho možná nikdo nepozná.

Příjemně osvěžen nastupuji do žlutého autobusu. Posádka se omlouvá, že z technických důvodů nebude žádné občerstvení. Já jsem však dokonale předzásoben. Už po půl hodince cesty zasyčí plechovka s Bitburgerem….