Blíží se čas mého odjezdu z Belgie, tak je třeba jít na pivo.

Volba je jasná. Udělat pár místních barů a pak zakotvit v pivnici Golemke, Na rotujících pípách osm značek, obsluhuje thajská slečna, která hovoří vlámsky. Naštěstí mluví i anglicky, tak zapřádám rozhovor o pivu. Thajka miluje belgická piva. Loni byla na výletě v Mnichově a vůbec se jí tam nelíbilo. Piva těžká, podávaná ve velkých sklenicích. A v hospodách žádný pořádný výběr. Bavorská pivní kultura je prostě někde jinde….

Hned z prvního piva jsem nadšen. Betty B. z malého belgického pivovaru Bossuwé Brewing Co. Jedná se o pivo rýžové – čili ležák s přídavkem japonské rýže. Mok voní medem, ale v chuti se střídají složky sladké a nahořklé. Zajímavé doznívání a radostná pitelnost. Na jedničku.

Polotmavé Mokke není rovněž žádným chudým příbuzným. Sebevědomá chuť a asertivní pivní vůně. Dnes mám ve výběru štěstí.

Dávám si čtyři kusy thajského satay s arašídovou omáčkou. Tak teď se podívám do místní lednice a vyberu nějaký lahváč. Je to marné. Obal prodává. Kónická láhev bez nalepené etikety, pouze s nápisem Wormann´s Bier Tripel. Nějak podobně vyvedenou láhev jsem naposledy viděl v Itálii a předtím  v Sydney. Mám na obsah vyloženě chuť. Opět ušlechtilé pivo s podstatně belgičtější příchuti než předchozí značky. Avšak žádné klišé, nýbrž osobitost. A ta nádherná láhev!

Belgická piva jsou velice kvalitní. Ležáky nejsou příliš výrazné. Stella Artois, Keizer Karel, Primus Jupiler a ani nestojí zato je ochutnávat. Zato však belgické svrchňáky to je klasika. Někdy se nabízí úvahy o jisté uniformitě, avšak degustační zážitky podobné mým z hospody Golemke toto rouhání dokáží zvrátit.