17.11. 1989 jsem strávil většinu dne v posteli se svou tehdejší přítelkyní. Odpoledne jsem se vypravil do Přivozu, kde v jakémsi bytě prodávali pianino. Večer jsem hrál s kapelou Studio 6 v KD Vítkovic nějakou společenskou akci stejnojmenného podniku.
Ze se něco u nás děje jsem zjistil až o dva dny později v neděli. V hospodě U Blechy byla puštěná televize a ukazovali tam zrovna občanku údajně mrtvého studenta Šmída (ve skutečnosti to byl estébák Zifčák, který byl tenkrát živý až moc).
V pondělí 20.11. už to propuklo naplno. Natáčení Televizního klubu mladých nebylo naživo a v pauze jsme sledovali v přenosné TV rozhořčeného a vyhrožujícího Milouše Jakeše.
Nejkrásnější vzpomínky mám však na pátek 24.11. Dopoledne jsem přišel z hospody k rodičům, kteří mi zvěstovali, že abdikovala komunistická vláda. Odešel jsem slavit do knajpy U hodin, kde tenkrát točili ještě pitelného Kozla za 4.80 Kčs. Lokál byl při pátku natřískaný a převážná většina hostů diskutovala o současné politické situaci. Po čtyřech kusech jsem se rozhodl odjet za svou přítelkyní, ale ujel mi autobus. Začalo sněžit. Nádherný prašan, kterému lyžaři říkají „vata“ a já si s ním vždy jaksi spojuji Vánoce. Šel jsem pár zastávek pěšky a poprvé a zřejmě i naposled v životě jsem brečel štěstím……
Již o pár týdnů později jsem lehce zapochyboval o správnosti směru vývoje, když jsem v baru Boccacio preludoval Internacionálu v jazzové harmonii a jistý studentský sametový revolucionář mi řekl, že se to nesmí hrát. Přesto jsem po léta nový režim, aspoň mimoděk podporoval.
Po 30 letech jsem se dočkal oslav oné udalosti nikoliv nepodobné někdejším oslavám VŘSR nebo Vítězného Února. Tak jsem přispěchal se svou trochou do šrotovníku a napsal básničku:
Chtěl jsem si dát půlku, však nalil jsem si deci
Již pár týdnů slyším stále stejné kecy
Nejenom mé uši – rovněž mozek trpí
Před 30 lety kladiva a.srpy
Nyní vše je jinak – letí trikolóra
Věčná adorace Občanského fóra
Nový režim slaví zrovna své tři křížky
Čas, kdy rudokožci zahodili knížky
Uškudlili mamon a vysmáli se právu
Republiku mění na svou dojnou krávu
Politici.dneška jsou bolševickým klonem
Jak správní papaláši vždycky nad zákonem
Podlí satrpovè svými ambicemi
Cizákovi straní a škodí vlastní zemi
Po 30 letech vracíme se v čase
Za svůj názor zase mužem skončit v base
Exekutor řadí a okrádají banky
A českou zemi opět brázdí cizí tanky
Plné mám už kecky. Tak co, holky, kluci?
Chtělo by to zase nějakou revoluci
Murphy to však věděl, ten znal věcí ceny
Pouze k horšímu jsou jakékoliv změny…
Zdravím chlapi
Pěkně napsáno ,hlavně komentář pana Švihlíka.
Pro naši rodinu začala „NOVÁ DOBA“ tím,že během generální stávky mi nějaký zmrd ukradl v šatně na učňáku 1 den staré „sněhule“ a já musel z Hrabůvky na UAN a pak do Hlučína v tom čestvě napadaném sněhu jen v pantoflích,když sem dorazil domů tak se ještě dosta lod našich po hubě.
Tak asi začala má nenávist k tomu co se tady za těch 30 let děje a krade se furt již od úplného začátku. a já jak slyším 17 listopad tak mi je zle!!!
Děkuji
Časem mi i došlo to jejich heslo Nejsme jako oni. To měli svatou pravdu. Jsou daleko horší než oni, tihleti Havlisti nebo Milion chvilek. Tohle už není k žití, to je k blití, jak má někdo jinej než levicovej názor, okamžitě se na něj sesype ta neomarxistická pakáž, která tu bují díky nejrůznějším neziskovkám, práce je pro ně sprosté slovo, každej by chtěl mít někde nějakej klub, prodávat chlast a neplatit z toho daně a k tomu příjem z nějaké neziskovky. Škoda slov
Martine to jsi napsal skvěle.
Babiš, kterýmu byl havel vždycky u prdele, najednou obdivuje havla, ale nejsem si jist, jestli zrovna tohle chtěj slyšet.
Pro mě Havel skončil hned na začátku, když lhal, že nechce být prezidentem a pak jím byl hned několikrát, naposledy v roce 1998 kvůli tomu nechal zavřít na pár dní Sládka na Pankrác, aby byl zvolen. Zvítězil tenkrát o jeden jediný hlas, o hlas Mirka Sládka, kterej by hlasoval proti.
Ta mediální masírka letos odvedla dobrou práci, když vidím, kolik pitomců přišlo zapálit svíčku. Jediné, co mě těší, že už se moc dalších kulatých výročí nedožiju – je mi 47, pokud bych zemřel v 75 letech, zažiju ještě 40. a 50. výročí a to se dá přežít.
Pojedu v té době někam do ciziny, mimo území bývalého Československa.