V mém oblíbeném pivovárku Domhof ve Speyeru se toho dne točilo mnoho piv do tupláků, že jsem si připadal jako v Bavorsku.

Vlastně jako v Bavorsku, jak jsem si ho vysnil v dobách, když jsme ještě žádali o devizový příslib. Černé bavorské pivo v litrových  sklenicích. Pravdou ovšem je, že v drtivé většině bavorských hospod, které jsem navštívil byl povětšinou normou klasický půllitr.

Ovšem ve Speyeru mladý výčepní točil jeden tuplák za druhým, že ani pípu nevypínal. Takže všechny litráky byly na hladinku. Vedle u stolu si tupláky objednali i dva starší američtí turisté. Ale hoši! Jak to držíte? Takhle bude pro vás to pití namáhavé. Chvíli jsem uvažoval, že cizince.poučím, jak stylově po bavorsku opřít masivní sklenici o hřbet ruky. Chlapi však byli zabráni ve vášnivý hovor o pivu, že jsem nechtěl vyrušovat. Nedrželi tupláky za ucha, nýbrž při pití třímali sklenice v dlaních. Takhle vám to, chlapci brzy zteplá. Snažil jsem se zavolat číšníka, že bych si jedno velké rovněž objednal a pak prakticky demonstroval. Toho dne jsem však měl na vrchního smůlu. Ten můj byl lempl. Když bylo moje první pivo už natočené, nechal ho po pár minut kozit na výčepním pultu, zatímco se věnoval leštění skleniček. Pivo mi nakonec přinesla starší asiatka v německém kroji. Avšak zase půllitr.

Až při odchodu jsem si všiml, že na čepu byl i nějaký silný speciál. A mi nikdo nic neřekl. Už je pozdě, musím jit. Ohlédl jsem se a podíval na stůl, za kterým seděli Němci s tupláky. K mému překvapení někteří rovněž drželi litráky v dlaních.Třeba je to nějaký falcký styl.

No co. Příště tady budu ne sv. Martina. To budou tupláky.lítat!