Na naší lodi je v těžké převaze posádka z balkánských zemí. Jedná se převážně o bývalou Jugoslávii, Bulharsko a Rumunsko. Lidé jsou to velice živelní a někdy s nimi bývá obtížné vyjít. Jak se mi na jedné straně líbí exotická hudba, po několika měsících intenzivního nedobrovolného poslechu už nemohu to včelínové kvílení vystát.

Navíc tyto země nemají ještě uspokojivou pivní kulturu, tak je obtížné se s nimi o čemkoliv bavit. Podle toho vypadá i jejich výběr pivních značek. Prostě chlastají, co jim přijde pod jazyk.

Nedávno jsem však zaregistroval pozitivní změnu. V posadkové lednici se začala objevovat zajímavá a pitelná piva. Začalo to s Leffe, pak jsem spatřil nějaké německé pšenice a dokonce i kartónek s trappistickým Westmalle.

Včera večer si v naší jídelně čtyři Srbové dokonce narazili pětilitrový soudek s lokálním německým pivem Cusanus. Tuto značku znám dobře, v bernkastelskèm minipivovaru Alte Banhof jsem několikrát byl a musím konstatovat, že nepatřím k mým nejoblíbenějším. Přesto po práci ve společnosti srbských kolegů přišlo i tohle pivo celkem k chuti.

Toto jsou, bohužel prozatím pouze ojedinělé incidenty. Většina Balkánců stále popíjí Heineken nebo Beck‘ s a patrioticky se pídí po nepitelném Jelenovi. A Severní Makedonec Radovan Filipovski si dokonce oblíbil mexickou Coronu.