V Bonnu jsem zakoupil pro mne do té doby neznámého Kölsche.
Byl v půllitrové láhvi a nenašel jsem jej v supermarketu, nýbrž v malém krámku, kde prodávala černoška ve středním věku. Vedle němčiny hovořila do telefonu i francouzsky a určitě ovládala i nějaký ten domorodý jazyk jako Hausa nebo Ga. Je to jeden z mála případů, kdy se na emigraci dívám pozitivně. V podobných krámcích bývá v pivech výběr a navíc mívají otevřeno i v neděli, kdy v celém Německu chcípnul příslovečný pes (der Hund).
Kölsch měl poněkud krkolomný název – Schreckenskammer a pochopitelně byl uvařen v samotném Kolíně nad Rýnem. Jak tak posledních pár let sbírám zkušenosti, docházím k přesvědčení, že v onom městě bude přece jen nakonec těch pivovarů hodně přes dvacet.
Schreckenskammer uvádí na etiketě jako rok založení letopočet 1441. Zajímalo by mne, jak to pivo tenkrát chutnalo. Kölsch jako pivní styl zas tak starý sám o sobě není.
Kolínský předpisově vychlazený lahváč chutnal tak, jak jsem od něj očekával. Tento styl si na nic nehraje, hodně Kölschů je chuťově dosti podobných, avšak, alespoň mi vždy přijde k chuti.
Včera opět v Bonnu jsem dostal na Kölsche vyloženě chuť. Slibný podnik inzerující jakýsi Zumft otevíral bohužel až večer, tak jsem uvažoval vystoupit do dalšího, kde byl na čepu Peters. Hospůdka vypadala německy, avšak uvnitř bylo podezřele hnědo. Tam bych se asi příliš bezpečně necítil. Možná už příští rok odtamtud pivo zmizí a budou tam vařit halal.
Tak jsem nakonec zakotvil v rohovém baru mezi árijskými Němci, kde jsem popíjel Kölsch s tematickým názvem Sion. Ty dvoudecky jsou vážně roztomilé. A ten Kolín určitě stojí za to pořádně prozkoumat….
Ono by ani v Čechách neškodilo, kdyby ten rozežranej národ musel na neděli vymyslet nějaký jiný program než nakupování v hypermarketech. A v sobotu by klidně stačilo otevřeno do 18.00 a ne jako Billa u nás na Praze 1 má až do 23.00.
U nás v Ostravě do roku 1990 zavřely všechny samoobsluhy v sobotu mezi 11-12.Otevřely v pondělí ráno, ale pak zase zavřely před polednem na zhruba tři nebo čtyři hodiny, aby nemusely platit zaměstnancům přesčasy.
Já osobně nějaké víkendové uzávěrky přežiju, ale z principu je špatně, když se stát angažuje tímto způsobem v deklarovaném svobodném podnikání.