Zdegustoval jsem další dvě francouzská svrchně kvašená piva.

Ve štrasburkském supermarketu jsem objevil dezetní pivo Jenlain. Pamatuji si je z roku 1990, kdy jsem se s ním setkal pri měl prvním velkém evropském pivním turné.

Láhev se sektovým uzávěrem se otvírá stejně jako šampaňské. Já to vždy dělám něžně a šetrně, ať, zejména v případě piva ztratím drahocenné tekutiny co nejméně. Ostatně výrobce – pivovar Duyck byl snad prvním podnikem svého druhu, který po druhé světové válce z důvodu nedostatku pivních láhvi začal používat pro svá piva flašky od šampusu, kterého se tenkrát, zejména v prvních týdnech znovuobnovení míru vypilo určitě více než piva.

Barva moku polotmavá, bronzová, celkem lahodící  oku. Potěší i celkem stabilní pěna. Vůně charakteristická pro francouzské a belgické svrchňáky. V samotné chuti převažuje sladkost, která je však kombinovaná se zvláštním chuťovým ostnem. Jakoby jakýsi vzdálený pozdrav divokého spontánního kvašení. Vcelku však převažuje poddajnost a vkusná učesanost, která činí ono pivo dobře pitelným. Trochu patro polechtá i mělká stopa alkoholu, kterého je v Jenlainu celých 7,5%.

Druhé degustované pivo už tolik zážitků nepřineslo. Svrchňák Le Raul z pivovaru Grain d‘ orge byl chuti celkem běžné a ničím netradičním nevybočoval. Mimochodem myslím, že název pivovaru znamená v překladu „ječné zrno“, což by mohlo být inspirativní pro založení nějakého minipivavárku při oční klinice.

Dnes kotvíme opět ve Štrasburku, tak se půjdu podívat, co je tam nového.