Včera jsem měl konečně příležitost toulat se tímto alsaským městem za šera.

Bylo asi sedm večer, obloha byla zatažená a místy pršelo. Ideální čas na hospodu. Kousek od přístavu na trase tramvaje písmene F se nalézalo hned několik vhodných podniků. Jelikož jsem hodlal i povečeřet, celkem se mi líbila blízká hospůdka, kde však krom obsluhy nikdo nepobýval. Tady by mi bylo smutno, pomyslel jsem si a šel dál. Po dalších zhruba 100 metrech byla naprosto odlišná situace. Nálevna Le Barometer byla.snad populárním studentským podmikem. Kolem výčepního pultu se čtyřmi kohouty řadila hektickou frontu zhruba padesátka mládežníků, interiér byl plně obsazen, hloučky mladých konzumentů postávaly se sklenicemi i venku.

Na čepu belgický Grimbergen, jakýsi Barometr vařený nejspíš speciálně pro tuto knajpu a pak 9% tripel z lokálního pivovárku Brassé de Nord. Objednal jsem si jedno malé, za což jsem byl okolními chlastometry odměněn pohrdlivými  pohledy. Pivo slušné, avšak lokál byl na můj vkus až příliš hlučný. Odcházím.

Nakonec jsem se usadil v rozlehlé restauraci, kde meli na čepu opět Grimbergen. Nic nového, ale jeden snesu. Bohužel v jídelníčku je jedinou regionální specialitou hamburger na alsaský způsob. Na klasickém hovězím karbanátku byly dva velké plátky tučné slaniny a ještě jakási zvláštní omáčka. Jinak průmyslová klasika. Avšak cena na.Francii slušná a čekal jsem ma svou porci jen pár minut. Typický fast food, jen s obsluhou.

Je čas ještě na Grimbergen Rouge. Čekám nějaký svrchní amber, ale jedná se o pivo se stopami peckovitého ovoce. Faro to asi nebude.Takže nějaká verze krieku. Je to pitné, ale má sklenice piva to neni. Dal bych si nějaký poctivý lager, ale ten se obecně ve Francii špatně hledá. A to dokonce i v regionu silně říznutém Německem.

Bylo už skoro devět a já se vracel na loď. Samozřejmě, že jsem opět zabloudil. A venku nikdo, koho bych se mohl zeptat na cestu. U nedalekého činžáku stál u auta nějaký místní občan. Anglicky jsem se ho zeptal, jak se dostanu do Quai de Belge. Občan anglicky nehovořil, přesto se zamyslel a po chvíli dokonce aktivoval navigaci uvnitř vozu. Nakonec mi nabídl, ze mne tam sveze.

Francouzsky zase moc nehovořím já. Přesto jsme v rámci možností skromně pokonverzovali. Jak jsem pozoroval, cesta mi začínala být povědomá a byl jsem skutečně blízko naší lodi. Řidič však počal nějak divně odbočovat a pokračoval v cestě déle než bych očekával. Opet se mi vybavily scénáře, že jsem sednul do auta sériovému vrahovi nebo lupiči, který okrádá a vraždí cizince. Nakonec mne dobrodinec vysadil v jedné boční ulici a ukázal mi, kde jezdí tramvaj. Zjistil jsem, že se nalézám opět poblíž hospody, kde jsem večeřel. Tentokrát už jsem se soustředil a cestu našel. Stále jsem však měl utkvělý pocit,.že mne onen podivín tajně sleduje.

Gastronomický zážitek dobrý. Ale s tím mým orientačním smyslem by se.mělo něco dělat.