Práce snů. Někteří si ji představují jako funkci správce odlehlého přírodního parku za hodně peněz někde v Tichomoří, jiní zase jako vysedávání v senátorských lavicích ještě za víc. Pro mne je, alespoň v jistém aspektu Dream Job práce na říční lodi.

Starat se o kulturní vyžití amerických důchodců neni zase tak těžká dřina a je i poměrně slušně finančně ohodnocena. Ubytování i občas celkem poživatelnâ strava zdarma. K dispozici internet a kafe mašina po celý den.

Největší potěšení mi však skýtá místní Beer service. Na lodi je jen jeden velký bar, o který se starají tři zaměstnanci. Rumun Christian je celkem zkušený pivař, se kterým se dá navázat i sofistikovanější rozhovor o různých pivnich druzích. Když se u výčepu setkáme, zpravidla mi sám nabídne jedno točené.

Srb Bob má norský pas a sám vypadá spíše jako Nor. Sám pivu moc nedá, ale o to je štědřejší v jeho cílené distribuci. Ve vzájemné komunikaci používáme jednoduché heslo. Je jedno, kdo začne jako prvý.

„Može?“

„Može!“

A už je pivko na pultu.

Třetím barmanem je samotný šéf jidelny a baru Jovan. Rovněž Srb. Ten na mne vyloženě číhá, aby mne obšťastnil svou nápaditou replikou:

„Maestro, pivo?“

A jak čepuje, přidává ještě něco jako: „Jebem te živo!“ Jovan pije pivo při každé příležitosti a miluje výlety do Prahy. Ještě ho tak přesvědčit, aby nepil pořád jen tu Plzeň.

Naštěstí mi mí kolegové většinou točí piva malá, ale i tak běžně za den vypiji tak kolem osmi. Počítám, že tak ušetřím denně kolem 20 eur. Ještě kdyby tady byl větší výběr. Ten věčný Bitburger se mi už začíná zajídat…