Na cestě do Bruselu jsem měl trochu času, tak jsem se zastavil v pražském Pivovarském klubu.

Čekala mne 12 hodinová cesta autobusem, tak jsem věděl, že se nemohu moc rozjet. Úslužný výčepní hlasitě zdravil hosty už při jejich příchodu., což v dnešní době vubec neni zcela běžné.

Na žízeň jsem si dal 12,5 z Břevnova. Osvěžující ležáček potěší. Takový v Belgii asi těžko najdu. Co dal? Na čepu je verze polského pivního druhu Grodziskie  v podání pražského Pivovarského domu. Lehce nakouřený pšeničňák je celkem chutný, ostravská verze z Hoppy Dogu mne však upoutala více. Cítil jsem v ní totiž mou oblíbenou   „hlínu“.

Tak ještě jedno na závěr. Co tak tmavého Opata.? Zkusím, ale jen malého. Je to třináctka, takže by melo být trochu flekovské. Na Flek a i na můj vkus je docela sladké a je hodně cítit karamelem. Možná vhodné pro mlsné ženy, avšak já dávám přednost poněkud jadrnějším mokům. Napadá mne, že jsem Opata už pár let nepil. Chtělo by to udělat namátkovou  kontrolu značky. Na nezávislé průmyslové pivovary jsem vysazený. Je jich u nás zoufale málo.

Dobré pivo, uzenina slušné kvality, efektivní obsluha, tak co vic si přát? Snad abych v autobuse zvládl hlavní chcaní.