Německé město Koblenz na soutoku Rýna a Mosely není příliš pivně zajímavé. Místní pivovar Koblenzer vaří průměrné pivo, poblíž centra je ještě možno se setkat s Bitburgerem, König Pilsnerem, Licherem nebo s nějakým Kölschem.
Naštěstí vím, že poblíž přístavu stojí útulná knajpa se zahrádkou, ve které točí pár druhů místního piva Maxmillian. Speciál toho dne zrovna na čepu nebyl, tak jsem si objednal černé. Mok se mi jevil jako dosti sladký, ale kupodivu mi to příliš nevadilo. Sladkost totiž provázela, zejména ve vůni jakási příjemná pivní zemitost, která jakoukoliv vlezlost karamelu poměrně asertivně anulovala. Někdo by mohl namítnout, že mok není dostatečně homogenní, avšak já se namísto filosofování věnoval konzumaci.
Uvažoval jsem o weizenu, ale nakonec jsem se rozhodl pro světlý ležák. Byl to celkem zakalenÿ kvasničák, který rovněž příliš hořkosti nepobral, avšak chutnal poměrně přijatelně.
Zahrádku jsem opouštěl se zjištěním, že i ve Falcku slušné pivo uvařit umějí.
Pořád mají co zlepšovat, ale proč by zlepšovali, Němci nejsou nároční. Když si vezmou na sex špinavou cikánku z českého pohraničí, nepotřebují pít ležák v kvalitě Chodovaru.