Počátkem letošního června se mi Antverpy jevily poněkud ponuře.

Prvním negativním faktorem bylo nestabilní a depresivní počasí. Bylo zataženo a vypadalo to na blížící se bouřku. V on městě jsem byl už po několikáté a myslel jsem, že centrum docela znám. První nepříjemné překvapení mne čekalo už naproti lodi. Bar, kde jsem se stavoval loni často na točené Tagarlo byl nabízen k pronájmu.Škoda.Musím jinam.

Po cestě nacházím další uzavřenou hospodu a jeden obchod s pivem. Očekávaná krize už zřejmě začala.

Nevím, jak je to možné, ale zdá se mi, že trochu bloudím. Jakoby se centrum.během několika měsíců uplne změnilo. Ulice evidentně nejsou na svých místech a rovněž turistů potkávám podstatně méně. Nejsou to nakonec nějaké jiné, paralelní Antverpy?

Trvá mi chvíli, než se trochu zorientuji. Konečně po pár zmatených okruzích nalézám hledané náměstí z té správné strany a vcházim do baru Golemke. Tentokrát výběr nic moc. Nějaké lokální ipy a piva, která už znám. Nakonec si objednávám silný St. Feuillien Tripel. Věru výživný mok. Plných 8,5 procent. V širokospektrální komplexní chuti je možno nalézt mnohé. Tropické ovoce, květiny a hlavně nezaměnitelný charakter Belgian Strong Ale.

O dvě a půl procenta slabší ejlík Cross the Desert již tak výrazný není, ale stále nesporně připomíná zemi svého původu.

Konverzuji s hospodskou nepochybně asijského původu. Je to vlámská vlastenka. Ležáky prý moc nemusí. Vloni v Mnichově byla zklamaná, že v místních knajpách nemají žádný výběr a že hosty nutí chlemtat pivo z půllitru. Nu což. Proti gustu…..

Do Antverp se vracím za 10 dní. Věřím, že budu mít více štěstí.