V ostravské pivotéce Pivní Mozaika jsem objevil láhev piva Palanca Negra z Angoly.

Již etiketa vypadala africky – dominoval na ní mohutný slon ylo procházející se africkou přírodou.

Co vlastně vím o Angole? Někdy v roce 1974 padl portugalský militantní režim diktátora Salazara a zhruba o rok později se osamostatnilo několik bývalých portugalských kolonií v Africe – mezi nimi i Angola a Mosambic. Místo bouřlivých oslav však nastaly nekonečné občanské války. V samotné Angole na jaře roku 1983 banditi unesli skupinu českých pracovníků a vodili ji několik měsíců celou rozlehlou a válkou rozvrácenou zemí než díky diplomacii a vyjednávání byli nešťastní Češi nakonec propuštěni. Černohumorné dobové vtipy tenkrát označovaly teroristickou organizaci UNITA za nejlevnější africkou cestovní kancelář (pochod napříč Angolou).

Když jsem se v roce 2005 začal zajímat o portugalštinu, byl mi jako lektor doporučen Angolan žijící v Ostravě Miguel.Pracoval tehdy jako zdravotnický personál ve vítkovické nemocnici. Na rozdíl od mého někdejšího profesora španělštiny Nikaragujce Daniela, který mne dřel až do vysílení byl Miguel pedagogem laskavým, až lehce vychcaným a s gustem ze mne, většinou ve své mateřštině mámil peníze. Proto také finanční témata a číslovky mi jdou v portugalštině nejlépe. Jednou dokonce sebou přivedl svého krajana připomínajícího americkou herečku Woopie Goldberg, který mne bez jakýchkoliv skrupulí požádal o půjčku 10 000.

Kdysi dávno, kdy mi ještě nebylo umožněno cestovat jsem si jednou nad atlasem vysnil starý pivovar v centru Luandy, který založili Portugalci již v roce 1599 a který by fungoval jako naše pivovarská hospoda U Fleků. Vždy jsem míval velice bujnou a obrazotvornou fantazii.

Angolské pivo bych si za 69 Kč koupil, ale bylo mi sděleno, že zrovna tento výrobek produkuje licenčně jakási společnost v Hamburku. Tedy žádná Afrika. Stejně by to chutnalo jako Stella Artois nebo Carlsberg.