Nemám moc času, ale chci v Brně stihnout ještě pár značek.

Hospoda s více než bizarním názvem F.A. Bar Oranžová byla jedním s mála podniků, který nabízel čepované pivo Rojc z Rozdrojovic. Předchozího dne odpoledne se mi tamní výčepní telefonicky svěřil, že mu přivezli z Rozdrojovic hned tři kegy. Z toho však jen jeden ležák. Doufal jsem, že na mne následující den ještě nějaký ten Rojc zbude.

Od brněnského hlavního nádraží jezdí do Líšně tramvaj číslo 8. Míjeli jsme Židenice. Na Vymazalově ulici č. 19 bydlela kdysi má prateta. Tenkrát ale v Brně vařil pouze jeden pivovar. V 93. přibyl ještě hostinský minipivovar HBH, ale bylo to jen na chvíli. Šalina jede jaksi bokem, z okolní krajiny mi nepřipadá nic povědomé. Nevidím ani žádná pivní loga.

V F.A. Baru je naštěstí solidní výběr, tak se pustím do ochutnávky. Rojc je klasický ejl chmelený s největší pravděpodobností novozélandským chmelem. Barva trochu tmavší, chuť však celkem přijatelná. Škoda,že jsem nenatrefil na ležák….

Pivo z pivovárku Hauskrecht se již po Brně docela rozšířilo. Mé první setkání s ním mne trochu zklamalo. Avšak v točené verzi se mi tento mok zdál celkem akceptovatelný. takový možná lepší českomoravský spodně kvašený normál. Žádné serepetičky, kuriózní přísady či studené chmelení. Zkrátka pilsner vařený v zemi svého původu tak, jak má být. Možná by slušelo více osobitosti, ale tady v Líšni mi chutná.

Matuška se toho dne v Líšni prezentuje americkým White Beerem. Je to pšenka, avšak chuť je laděna do americka. Spíše než banán trochu jiné degustační atributy. Možná zajímavé, leč na Matušku se mi to zdá trochu slabé.

Imperial Berlinen Weiss 14°trnka je trochu křížený kyselák. Berlínské bílé bývá tak zhruba osmička, ve čtrnáctkové verzi chutná zvláštně. Přidaná trnka kyselkavou  příchuť trochu zjemní a tak máme před sebou osvěžující pití, které však nemá s normálním pivem moc společného. Neutralizuji se půllitrem nefiltrované 13° z Dalešic.

V Králově Poli U Řebíčků narážím na pivo Doubravník 10°. Vlastně je to další značka, kterou znám jen z vyprávění. Mám toho dnes již cosi okoštovaného, přesto mi Doubravník docela jede. Brno je prostě zlatá pivní loď.

Za půl hodiny mi jede vlak na Ostravu. Vzpomínám na brněnskou větev mé rodiny a zároveň na svou matku, která by se loni v prosinci dožila 80. let. Narodila se ve Slavkově u Brna. A hle! Slavkov je zrovna na čepu. Nefiltrovaná 12° přijde k chuti. Kdoví, co ve Slavkově vařili v roce 1805, kdy tam Napoleon Bonaparte svedl svou vítěznou bitvu. Dodnes na ni vzpomínají třeba až ve vzdálené Nové Kaledonii, kde mají ulici Rue Austerlitz.

Do samotného Brna by to chtělo zajet hned na několik dní. Je tu toto tolik k chutnání…