Onehdy v mém oblíbeném kurníkšopovém lokále jsem dostal chuť ochutnat něco svrchně kvašeného.

Belgický Tripel Karmeliet znám, tak jsem se rozhodl okusit ipu z jabloneckého Voltu. Normálně bych si ipu nevybral. Zaujalo mne však dodatek „English style“. V UK se vlastně ipa coby dnes velice populární pivní styl zrodila. O její historii vědí dnes leccos i sváteční pivař. K tomu jen jednu zajímavost: Když se silné a hojně chmelené britské pivo typu Ale vyváželo loděmi do Indie, kde si na něm měli pochutnat žízniví koloniální vojáci, bylo připojeno doporučení na místě zředit roztok vodou v poměru 1:1. Neuchovaly se však zprávy, že by to kdokoliv kdy učinil.

Voltova anglická ipa mne tudíž zajímala. Na přivoněnou to byla jasná ipa, i když možná ne tak agresivní. Po prvním doušku se však můj předsudkový názor počal zvolna měnit. Výrazná chmelová složka nikterak nevyčnívala a během loku se elegantně zakulacovala. Byl to jasný svrchňák s latentní ovocností v pozadí, zároveň však disponoval osvěžující hořkostí. Mok alkoholicky standardní nevykazoval pro mne žádné nepřístojné senzorické chyby a střednědobě prvoplánově dozníval. Nápoj určen k běžnému nekonfliktnímu popíjení i k občasnému zamyšlení nad svrchními kvasinkami. Původní městský pivovar v Jablonci založený v roce 1835 se dočkal ke konci svého fungování mnohých ústrků než byl roku 1991 definitivně uzavřen. Přejme proto dnešnímu Voltu příznivější osud.

Druhý ejlík, který jsem onoho svrchního dne ochutnal byl ze Slezského pivovaru U Balona v Havířově. Byl to Single Hop kořeněný japonským chmelem Sorachi Ace nazvaný lidově a stručně „Soráč“. Single Hopy mohou naznačovat poněkud snobské záležitosti, v konečném důsledku se však jedná o stylově docela čisté moky, které prozrazují v čitelné formě své užité chmely. Dokonce třeba i aromaticky velmi výrazná Citra se v Single Hopu chová zdrženlivě a konzument má konečně možnost ochutnat ji v její vzácné individualitě, kdy nezápasí v překomplikované ipě s dalšími třemi intenzivně vonícími konkurenty.

Soráč mi nechutnal jako běžný mok v české hospodě. Jeho hořkost nebyla příliš ulpínavá, pelyňková, ba ani pilsnerovsky prostupující. Spíše se jednalo o jakýsi nahořklý chuťový transparent, který se nalézal v čele degustačního komplexu a disponoval poměrně exotickou vůní, která celému pivu dodávala zvláštní nezaměnitelný charakter. Prostě takový pivní dezert, který je snad možno konzumovat i ve větším množství, myslím však, že při vyšších dávkách se smysly otupí a Soráč ztratí svoji chuťovou atraktivitu.

Tak jsme se opět degustačně vzdělali a teď by to chtělo spláchnout nějakým přímočarým ležákem.