Na pivo se chodí každý den, tak proč by měla být zrovna středa výjimkou?

Domluvili jsme se na škopek s jedním bývalým spolužákem z vyšší odborné, se kterým jsem chodíval na pivo do Kenkena už před 39 lety. Jmenuje se Pražák, ale se samotnou Prahou nemá naštěstí nic společného. Kolega chtěl vyzkoušet Beers na Stodolní, ale mi se do předraženého a odpoledne povětšinou prázdného baru moc nechtělo. Nakonec jsme se sešli U skákavého poníka.

Jako prvý kus jsem si dal z nostalgie Extra hořké. Opticky mi na sklenici chyběla úhledná „hladinka“, pěna byla obligátní, zřejmě aby příliš neurazila právě milovníky hladinek a na druhé strany zastánce ladovských nefunkčních „čepic“ nebo čochtanů. Vždy se mi líbí, když je půllitr orosený. Toho odpoledne byl však zřejmě příliš nízký nebo naopak vysoký rosný bod. Samotné pivo bylo chutné, bývalo chmelené zkroceným Kazbekem, včera se mi však zdálo, že bylo snad o něco méně hořčejší, zato však příjemně vonělo.

Konopná piva mne příliš neinspirují, vždy ale rád ochutnám. Pravidelně bývalo konopné na čepu v Novopacké pivárni v Bratislavě. Žabákova verze ze Skřečoně je možná zajímavým počinem, samotný mok se mi však zdál poněkud vodnatý a inzerované konopí jsem cítil jen kdesi okrajově vzadu. Na žízeň však dobré.

Qásek 12° se povedla. Byla ze stejného vrhu jako Extra hořké. Typicky český ležák. Kdysi jsem Qáska pil poměrně pravidelně, později mi začala vadit jakási buráková příchuť. Slyšel jsem nějaké řeči, že se pro výrobu některých piv používalo větší množství bavorského sladu. Tak možná proto.

Stout z Permonu je truňk černočerné barvy a mnohoslibné složité chuti. Je to lahůdka, alkoholicky však poměrně silná.

Stavili jsme se ještě v outletové pivnici Hoppy Dogu na Poštovní ulici. Tam je to o něčem jiném. Imperial Pale Lager je samé aroma. Dobré, ale dávám přednost mokům poměrně přímočařejším.

Při čekání na autobus si sólově ještě vychutnám Red Ale z Valáška. Dobrý výběr, kvalitně ošetřená piva, slušná obsluha.

Se včerejší středou jsem plně spokojen.