Třetího dne v termálních lázních jsem měl už horké slané vody dost.

Rozhodl jsem se alespoň nakrátko se vrátit do svého přirozeného prostředí. V Radavě jsem nasedl na vlak, který mne s mírným zpožděním dovezl do Nových Zámků.

Tady muselo být kdysi krásně. Hlavně v dobách, kdy zde ještě fungoval starý slovenský Zlatý Bažant. No co? Časy se mění a v NZ nyní vaří nový minipivovar Zámčan. Byl problém najít Nábrežnú ulicu. Novozámčané jsou nevstřícní a nespolupracují. Na můj jasný dotaz odpovídali neochotně, jedna, zřejmě studentka se ani nezastavila, čímž si vysloužila mé striktní pokárání („To tě tady, ty pičo učí v maďarské škole?!“). Ani ti ochotnější však své město příliš neznali. Většinou pochybovali o mých chodeckých kvalitách („To je daleko! Vezmite si taxíka!“). Nakonec jsem hravě dorazil na sídliště, kde sice Nábrežných ulíc bylo asi šest, nicméně jsem do pivovárku zdárně dorazil. A to jsem měl ještě štěstí, že název ulice byl napsán i slovensky (maďarsky to vypadalo něco jako „Fogyár Utca). Před lety v Rožňavě rebelující maďarská většina zamalovala na cedulích většinu orientačních slovenských názvů ulic.

Při pátečním odpoledni jsem byl v Zámčanu jediným hostem. Na čepu bylo asi 6 druhů piv. Začínám 12°ležákem. Čím jiným? Načepování půllitru trvá skoro deset minut. Nakonec výčepní donese sklenici s majestátní čapkou jako z komiksových seriálů. Už od pohledu je jasné, že pivo by potřebovalo vychladit. Od začátku mne upoutává prapodivná grepová vůně. Přitom se jedná o pivo spodně kvašené bez jakýchkoliv artificiálních příchutí. Někdy to tak prostě vyjde. Jinak pivko průměrné s dostatečnou hořkostí bez výraznějšího doznívání. To lehké grepové aróma je nakonec na něm to nejzajímavější.

Černý ležák je typicky „flekovský“.Trochu cítit karamelem, ale naštěstí nepříliš sladký. Chybí mi trocha pražené příchuti nebo nějaké jiné zjemnění trochu strohé přímočarosti.

V nabídce je hned několik ip a ap. A však já volím normální Ale 12°. Naprosto jsem se strefil. Příjemný, tělnatý ejlík, který i bez přechmelení osvěží. Je to můj jasný favorit. V petce jej bohužel nemají, tak si alespoň zakoupím ipu ke kolektivnější degustaci.

Při zpáteční cestě zjišťuji, že někteří místní studenti ani nevědí, kde je v NZ nádraží.

Vzhůru do Šuran!