V životě jsem vykouřil asi 20 cigaret. A to ještě navíc neumím ani řádně šlukovat.

Jednou měsíčně probíhá v hlavní hulvácké hospodě Chachárkovo doupě (kdysi Na kopečku) kulturní pořad Jiřího Neduhy. Byl jsem tam tentokrát přizván jako host. Knajpa tradiční z první republiky v 80. letech proměněna ve sprostou nálevnu se Zlatovarem za 2.80 Kčs, později za čtyři koruny. Dnes je na čepu Ostravar, Radegast a dva druhy Chachárka.

Již při vstupu se mi něco nezdálo. Ovšem. Hustý cigaretový kouř, kdysi normální součást restauračních provozů, nyní ilegální substance. Měl jsem celkem žízeň, takže jsem se ani nezamýšlel. Objednal jsem si Chachárka 10°.

„Jste členem klubu?“ otázala se mne mladá servírka komisně. Jak bych mohl být? Jsem nekuřák, bydlím až ve vzdáleném Hlučíně a dávám přednost kvalitnějším pivům. Navíc jsem tu dnes pozván jako host kulturního představení. To mám hledat v okolí jinou hospodu? Na hospodskou naštěstí udělalo dojem, že vystupuji s nestorem ostravské umělecké scény Neduhou a vystavila mi členskou legitimaci zdarma. Naštěstí po mne nechtěla, abych si neprodleně jednu zapálil.

Sedím u své nepříliš chutné desítky a přemýšlím. Kuřáky rád nemám, ale tento počin údajně vyvolán Ministerstvem zdravotnictví pro mne zůstává naprosto nepřípustným zásahem do vlastnických práv. Zdá se však, že si český podnikatel umí poradit. Již jsem viděl více takových klubů. Nicméně se stále jedná o jakousi pololegální záležitost. Takovéto kluby mohou hypoteticky fungovat jako jakási občanská sdružení, v tomto případě však údajně chybí veřejně prospěšný záměr. Podle mne to může být ochrana kuřáků proti prochlazení venku a narovnání vlastnických práv. Je však rovněž otázkou legitimita souběhu provozování dotyčného klubu a hostinské činnosti. Živnostenský list, EET, DPH apod. Mám obavu, že si na ty fiškusi Babiš a jiná havěť brzy došlápnou.

Nevím, kolik stojí normálně členství v kuřáckém klubu Na kopečku. Podle vzorku svérázných hostů, kteří v lokále u cigarety popíjejí pivo za 19 Kč soudím,že to asi nebude nijak enormně drahé.

Kolem půl osmé žádám o další pivo, když už jsem získal členství. Servírka mi (a několika dalším žíznivým hostům) oznamuje, že máme smůlu, neboť má zrovna pauzu na večeři. Po mém vyjádření nelibosti své pivo nakonec dostanu.

Tak jsem se coby zapřísáhlý nekuřák stal proti své vůli členem kuřáckého klubu.