Po slušné chuťově komplexní Vánoční 16°se pustil minipivovar Aero v Ostravě Jih pustil do černého ležáku.

Kdysi jsem černá piva, zejména točená, vyhledával. Snad proto, že to byl celkem úzkoprofilový artikl. V 80. letech jsem černé pivo na Moravě pil jen v Černohorské pivnici v Brně, v restauraci Vesmír v Opavě a v roce 1986 na jakési gastronomické akci v Olomouci. Dále byla k dostání v Ostravě snad jen litovelská tmavá 10°a přes svátky též 16°Ondráš. Černé pivo mi jaksi podvědomě připomínalo tenkrát skoro nedostupné Bavorsko a proto jsem i pár let po revoluci tmavý mok vyhledával.

Černý pasažér z Aera naprosto splnil mé očekávání. I podle informačního letáku se jednalo o pivo přes svou barvu celkem hořké, proto se nedalo říci, že by to bylo typicky „flekovské“ o něž se zoufale pokoušel sládek z Heřmanic (a myslím, že se mu to již celkem daří). Jinak však černý ležáček se vším všudy. Hořkost truňku je pikantní, v žádném případě neevokuje zdání nepřístojné kyselosti. Pivo je uvařeno ze čtyř sladů – v tomto případě však není vůbec přeplácané. Slad plzeňský snad napomáhá lahodné hořkosti. Karamel je cítit jen náznakově. Stejně tak není Černý pasažér „samé kafe“a lehká pražená příchuť zasahuje i do krátkého, ale otevřeného doznívání. Jakoby jste rozkousali pár pražených ječných zrníček.

Pivo mi bylo natočeno zodpovědně v předpisové ležákové teplotě (posledně mi chutná 13°Examinátor připadala teplejší). Můj pozitivní zážitek z návštěvy Aera mi trochu zkazil fakt, že zakoupené polotmavé pivo v petce bylo nedostatečně uzavřené, a i když jsem se problém snažil svépomocně řešit (zátku jsem utáhl), mám obavy, aby toto pivo neztratilo říz.