Včera jsem sledoval TV pořad M. Jílkové Máte slovo o poslaneckém návrhu bezplatných školních obědů.

Již od začátku programu v 21.30 jsem byl zděšen. 100 000 školních dětí u nás hladoví! Naše země údajně neobyčejně prosperuje, roste ekonomika i HDP, nezaměstnanost je rekordně nízká. Přesto děti mají hlad. Vskutku smutné vize, jak je prezentovali někteří diskutující. Sociálně slabý žák ožužlává krajíc svého okoralého chleba s máslem, zatímco bohatší spolužáci si debužírují ve školní jídelně. Jaké lahůdky měli dnes? Vepřovou flaksu s UHO, rizoto nebo žemlovku?

Vzpomínám na svá školní léta. Třeba na 2. stupni ZŠ. Každý den mi moje matka připravovala vydatnou svačinu. Většinou chleba s něčím a kus zeleniny či ovoce. Jestliže byla výuka do 13.20, obědval jsem doma kolem 14 hodin. Naštěstí jsme měli doma babičku. Vrstevníci, kteří toto privilegium neměli možná obědvali ještě později a myslím, že jen v krajním případě navštěvovali školní jídelnu. V každém případě jsem nikdy nikoho ze svého okolí neviděl umírat hlady. Termín „pitný režim“ ještě nebyl tak známý a jestli jsme měli žízeň, pili jsme vodu přímo z vodovodního kohoutku, případě jsme se po vyučování stavili na kofolu. A to jsem žil v dobách bídného socialismu. Učebnice nám koupil stát a jedna kniha většinou posloužila minimálně třem žákům, neboť už tenkrát se recyklovalo – to znamená, že žák opouštějící kupř. 6. ročník odevzdal svou učebnici, aby se příští rok z ní mohl učit zase někdo jiný.

Vše, co fungovalo, bylo zrušeno. Systém byl zřejmě nákladný a neekonomický. Dnes se na základní škole navíc používají různé druhy učebnic, takže když žák změní školu, může začít studovat jinde z jiných knížek. Osnovy se nenosí, údajně se probírají nějaká témata. Téma k dlouhé diskuzi, ale zpět k věci. Celý program školních obědů zdarma má přijít ročně na 6 miliard korun. Jedná se o plošné rozdávání jídla zdarma, nikoliv o cílený výběr potřebných. Vše nejen stojí peníze, ale též zatěžuje další administrativou. Co tak potřebným navýšit sociální dávky? Avšak rodiče nemusí tyto nově získané finanční prostředky použít na výživu svých dětí a mohou je prochlastat, prohulit nebo prohrát v hazardu. Od toho však snad u nás fungují příslušné sociální instituce. Kapitalismus je nevyzpytatelný. Živitel rodiny v produktivním věku může přijít o práci nebo onemocnět. Výpadky příjmů jsou pak určitě citelné. Avšak když někdo nemá 25 korun denně na údajně nezbytný školní oběd svých dětí, tak by si je ani neměl pořizovat.

Někdy v 7. třídě se mi ani nesnilo, že by u nás na škole fungoval bufet. Další pohodlná alternativa. Avšak naši lidumilní poslanci v obavách o zdraví obézních ratolestí vydaly tzv. pamlskovou vyhlášku, čímž se přes noc omezil sortiment těchto stánků na nesladké cereální tyčinky, neslazené minerálky a čerstvou mrkev. Dítka si nepochutnají a podnikatelé, kterým se nečekaně změnila pravidla podnikání mohou vyhlásit populární osobní bankrot.

Mléko do škol, ovoce do škol. Nevděční spratci si lijí kefír za krk a házejí po sobě zralými jablky. Co tak do škol dostat konečně pivo? Alkoholu moc neobsahuje (jednalo by se o slabší výčepní značky), pomáhá s pitným režimem a je zdravé. Navíc by se naši potomci již v raném věku seznámili s našim nejoblíbenějším nápojem a v dospělosti by měli na co navázat. Kaloricky by pivo kompenzovalo nevábné školní obědy a prachy na to dozajista jsou…