IPA již se do našeho pivovarnictví plně integrovala. Tak je třeba vytvářet nové hybridy.

Ještě tak před 10-15 lety většina pivních konzumentů v naší zemi nevěděla, co je to India Pale Ale. Proto mohl informovanější jedinec přispěchat s vysvětlující legendou a hrát si na chytrého. Dnes je to snad již většině pivařů jasné.

Původní ipy z 19. století byly sice z důvodů konzervace a delší expirace hojně chmelené, zřejmě se však v oněch dobách ještě nepoužívaly speciálně vyšlechtěné americké přearomatizované chmely. Dodnes když si dáte někde v pubu v UK ipu, bývá často chuťově odlišná od toho, co se pod tímto pojmem vaří snad ve zbytku světa. Z pivních čítanek víme, že svrchně kvašená piva se vyznačují jistou ovocností v chuti. V případě našich i zahraničních ip a ap je však obtížné se něčeho takového dopátrat, jelikož všechny ostatní hypotetické příchuti válcuje prvoplánový (i druhoplánový)komplot několika druhů speciálních chmelů. Jistou alternativou bývají tzv. single hopy, které jsou snad dokonce blíže původnímu stylu, avšak na našem trhu jsou o dost vzácnější.

Na rozdíl od historického stylu IPA je IPL v podstatě výplodem současnosti. India Pale Lager se ve staré Anglii vařil jen těžko, avšak splynutí ležáku s chmelem konzervovaným svrchňákem se přímo nabízí. Tak jsem se zvědavosti okusil IPL Máša z Řevničova. Nechci projevovat žádnou řevnivost, avšak musím zodpovědně prohlásit, že jsem nic ležákového v onom moku nenašel. Chmelový mrak zastřel ostatní možné chuťové nuance a já tak popíjel klasickou soudobou komerční ipu. Profesionální degustátor by nakonec možná na něco přišel, avšak já s onoho moku neměl pražádné potěšení.

Mám dojem, že jsem před časem viděl petku řevničovského v lednici v Hobitu. A myslím dokonce, že se jednalo o nějakou Vídeň. V tom případě bych si jeden kus v zájmu objektivity koupil.