Historie pivovarnictví ve městě Slaný sahá až do dávného středověku.

V roce 2011 jsem podnikl několikadenní pivní cestu s názvem „Cesta na sever“. Navštívil jsem nově otevřenou pivovarskou hospůdku Na rychtě v Ústí nad Labem, alternativní pivovárek v Žatci a litoměřickou Labuť, která však pro mne byla tenkrát trochu zklamáním.

Třetího dne jsem dorazil do Slaného. Cesta z nádraží do centra, kde jsem měl zamluvený nocleh mi připadala celkem dobrodružná. Přestože bylo teprve pozdní odpoledne, trasa kolem strašidelných koloniálních baráků mi nepřipadala příliš bezpečná. Občas se na depresivní scenérii objevila i nějaká ta hnědá tvář… Minipivovar Antoš tenkrát začínal, přesto měli v přilehlé hospodě na čepu asi 5 jeho piv. Projel jsem celou tehdejší škálu od světlého ležáku, přes speciály až po pšenici a byl jsem vcelku spokojen. O něco později se začal Antoš vozit i do ostravské pivotéky.

Na letošním výročním předávání cen SPP v Martinově získal rovněž Antoš nějakou cenu a hlavní sládek zodpověděl několik otázek pořadatele, z nichž nejzajímavější byla na původ speciálního 17° piva Tlustý Netopýr. V pivovaru se údajně netopýři nevyskytují a název tak vznikl naprosto spontánně. Možná i proto, že se samotný sládek, který takto svůj výtvor pokřtil se s Tlustým Netopýrem ztotožňuje. Pivo je to vskutku hutné, plné poutavých chutí, leč k častější konzumaci dosti nevhodné (vysoký cukr, alkohol atd.).

Nedávno vznikl ve Slaném i druhý pivovárek, který si industriálně říká Továrna. Měl jsem možnost ochutnat jeho tmavý ležák. Vyrovnaná, jak má správně být spíše nahořklá a lehce pražená příchuť, ušlechtilá konsistence. Jen mne trochu vyděsilo, že běžná půllitrová láhev stála U Segala 90 Kč! Matuškovy příklady táhnou. Jen aby takovouto cenovou politikou nakonec dnes prosperující minipivovary nezničily samy sebe.

Když jsem opouštěl tenkrát Antoše, na cestě do hotelu jsem zaslechl vzdálenou ozvěnu jednoho z koncertů orchestru L. Štaidla, které se tam v 80. letech pravidelně konávaly.