Postával jsem u svého stolu ve tvaru sudu a popíjel mimořádně chutného Kneitingera.

Rozhlížel jsem se po lokále. Prostor u mohutného výčepu vypadá úplně jako pokračování ulice. Ulice pokračuje kolem stolů, po stranách jsou umístěny útulné salónky. Hostů tak akorát. Při sobotě není nabito, ale není ani smutno. Zamyslel jsem se ale opět nas faktem, že přes svůj pokročilý věk jsem v pivovarské hospodě jedním z nejmladších. Kde je mladá generace? Její zástupci, do kterých vkládám velké naděje snad sedí někde v čajovně nebo doma u počítače. Co bude s pivem za dalších 50 let?

Náhle se do knajpy přiřítil dav zhruba osmnáctiletých mládežníků ve folklórních krojích. Zřejmě místní lidový soubor písní a tanců. U nás by se jmenoval Jánošík či Ondráš, tady asi Martin Luther, což byl německý rebel. Pubeerťáci okamžitě oblehli výčep a zjevně jeli po nejsilnějším druhu, což byl čerstvě uvařený Bock. Bylo to jako smršť. Genetická výbava šantánu byla rázem obohacena. Děti se nakonec nezdržely dlouho. Rychle vypily svá piva a vyběhly ven. Možná měly vystoupení, možná programově běžely do dalšího pivovaru. V Regensburgu jich je v současnosti asi pět a ostatních hospod mraky. Takže nová generace nakonec možná nebude ztracena.

Taková je tedy regensburgská omladina. Doufám, že s ní nebude veden žádný proces.