Rudesheim jsem povazoval za turistickou past, ale ma i sve svetle stranky.
Objevil jsem misto, kde se nalezalo nekolik velkych supermarketu, ale take i par specializovanych obchodu s napoji. Hledal jsem predevsim sve oblibene pivo Rheingauer Landbier. Nalezl jsem je ve druhem obchodu. Samozrejme, ze jsem jeste par dalsich vzorku prikoupil.
Kousek od nasi lodi v oplocenem campu funguje kiosek, ktery je nejspis otevreny jen sezonne. Obsluha na zahradce neni, je treba si zajit do vycepu. Na pipe meli ceduli s logem onoho Lanbieru, ale hostinska mi prozradila, ze bohuzel tocene nemaji, takze jsem si koupil dobre vychlazeny lahvac a jeste jsem 1,30 eur usetril. Opet jsem si pochutnal.
Kolem 10 hodiny vecerni jsem zahajil rizenou degustaci. Hned prvni mok mne potesil. Zotler Pils byl prijemne nahorkly [31 IBU] a mel v sobe neco osobiteho, coz vzdy ocenim. Podle etikety je vyroben nejstarsi pivovarskou rodinou na svete. Chvili jsem si predstavoval rachiticke stolete sladky, ale pak jsem samozrejme pochopil, ze tady jde o tradici.Bohuzel, zadny letopocet nebyl uveden.
V kontrastu dalsi ochutnane pivo Schmucker uz tak vyborne nebylo. Etiketa pekna, i rok zalozeni 1780 znel zajimave, chut vsak ponekud fadni. Avsak stale pitne.
O trochu vyraznejsi byl dalsi pilsner, tentokrat z nemeckeho mestecka Pfungstadt. Na etikete cervena podkova v zelenem poli a rok zalozeni 1831. Celkem prijemne piti.
Avsak jako vzdy – zaver patri mistrum. Vychladil jsem si pro finale jeste jednu flasku Landbieru. Sama vune a sama chut, i kdyz oproti minulym pilsum o neco nizsi horkost. Pivo se tvari, ze je primo s Rudesheimu, ale podle strucne zminky na pivete jsem nabyl dojmu, ze si to jakasi mistni podnikatelska rodina nechava varit nekde jinde. A i kdyby. Byla to zajiste dobra trefa.
Takto tedy probehla ma prozatim posledni nemecka degustace. Jeste tak vzorky ze zhruba 1300 tradicnich pivovarku a ma mise je u konce.