Název zní skotsky, ale ve skutečnosti se jedna o další vídeňský  minipivovar.

Nejblíže se k minipivovaru dostanete metrem č. 6. Chvíli trvá se podle mapy zorientovat, ale ulička Sobieskeho je od stanice vzdálená jen asi 100 metrů. Dále už se pokračuje přímým směrem na Sobieského náměstí.

Očekával jsem nějaký kýč ve stylu Irish Pubu, avšak byl jsem docela překvapen útulností hospůdky. Bylo nedělní poledne, na předzahrádce posedávalo pár hostů, v interiéru byl o tomto čase jen výčepní.

Highlander nabízí tři druhy svých piv. Začal jsem ležákem, který jsem zajídal polévkou  játrovými knedlíčky. Oproti bezchutnému pivu ve Wieden Brau mi Highlanderuv světlý ležák docela chutnal. Měl zdravou barvu a celkem příjemně voněl. Podobný, dokonce o trochu hořčejší byl Marzen. Těšil jsem se na stout a ani ten nezklamal. Konstatoval jsem, že po mnoha letech opět piji stout v irském stylu Guinness. Suchý a strohý. Žádná vyumělkovaná praženost ani smetanová konzistence. Barva tmavá, hořkost hluboká, avšak žádné kapky proti kašli. Po dlouhé době, kdy jsem degustoval povětšinou stouty anglického typu nebo stouty s mlečnou kyselinou (Milk Stout)nebo ovsem (Oatmeal Stout) konečně klasika. Guinness mi onu chuť trochu zprofanoval, ale po nějakém čase je třeba si ji připomenout.

S potěšením mohu říci, že Highlander určitě patří mezi kvalitní rakouské brewpuby.