Tak dnes mám minimálně půl dne na průzkum basilejského hospodářství.

Podle stránek Beerme.com je v tomto druhém největším švýcarském městě asi osm pivovarů. Nejsou však moc vidět. Nejčastějším logem na hospodách je „polní zámeček“ (Feldeslosschen). Jako prvý trochu zajímavější podnik objevuji švýcarskou napodobeninu britského pubu. Na šesti pípách i nějaké ty ejly z UK. Jdu však po místních značkách. Takže jeden malý Warteck. Poři jeho konzumaci se divím, že Helvetia není právoplatným členem EU. S takovouto jasnou eurosračkou by si členství určitě zasloužila. Warteck je opravdu nechutný dryják, překvapivě jej však v Basileji točí v těch nejkrásnějších stylových pivnicích. Jsou to paradoxy….

Na Basileji mne upoutala též hustá síť tramvajové dopravy. Neměl jsem čas se jí podrobněji zabývat, ale některá vedení tramvajových linek jsem svým selským rozumem nepochopil. V některých okrajových čtvrtích mají linky několik různých konečných stanic, v uličkách fungují často jednosměrně a na složitých křižovatkách se potenciální cestující často ztrácí v časoprostoru. Nicméně osmička mne dovezla až na hlavní nádraží, odkud jsem podnikl cestu do centra města.

Po Wartecku jsem dostal chuť na normální škopek. Kousek od nejhlavnějšího náměstí jsem našel opravdu pěknou restauraci. Starý zachovalý podnik stylově obložený dřevem. Pěkné posezení, nechybí boční výčep. Přímo naproti pípy jsem si dal pivo Ziegel Hof. Nic moc, ale alespoň o poznání chutnější nežli obligátní Feldeslosschen. Dále je na čepu polotmavý ležák Ittinger. Je přesně takový, jak si představuji Vídeň. Neohromí, ale alespoň se dá vypít. Na závěr něco skutečně černého. Tmavý speciál Falken. Pivovar uvádí rok založení 1799. Skutečně dobrá trefa. Pivo bude určitě víceoktanové, směs sladových, pražených, kávových a dokonce dezertně sýrových tónů. Opravdu jsem si pochutnal. Trochu mne rozladilo účtování. Za tři malá piva jsem zaplatil 15.40 EUR. Tady by se i bohémsky založený pivař zruinoval.

Pátrám ve městě po dalších značkách. Dalším známým minipivovarským produktem je zde Unsere Bier. Mám však smůlu. Kde zahlédnu ono logo, podnik je uzavřen. Podobně dopadám i s Appelzellerem.

Probíhá zrovna fotbalový zápas Brazílie – Kostarika. V jedné rozlehlé nálevně se před velkoplošnou obrazovkou shromáždili brazilští fanoušci oděni v národních barvách. Na čepu vedle Ueli i dva druhy alternativní značky Einstiedler. Ležák je průměrný, ale přijde k chuti. V třetinkové láhvi i IPA z další lokální provozovny Kitchen Brew. Ale za 7.50 EUR si ji nechte překvasit.

V areálu hl. nádraží se nalézá příjemný obchůdek s chlastem z celého světa. Největší výběr je pochopitelně v pivu. Zaměřuji se na lokální značky a zakupuji pár vzorků. Můj autobus do Prahy má asi 45 minut zpoždění. Na jeho palubě brzy dojde plechovková Litovel (mimochodem dosti hnusná) a mne počne trápit žízeň. Tak po delší úvaze otvírám teplý švýcarský lahváč Hopfemandli z Baaru. Samotná chuť, zejména díky nedostatečné teplotě nic moc, avšak když se v doušku zlomí první vjem, objeví se něco známého. Nějaké české pivo. Většinou musím přemýšlet dlouho, teď to ale mám za chvíli. Je to broumovský Opat! Takže nakonec celkem spokojenost.

Ráno o půl sedmé dojíždím na pražské hlavní nádraží. Bude tam něco otevřeno?