Po desetidennim proplouvani Balkanem byl cas zmenit prostredi.

Mym dalsim pracovistem se mela stat lod River Melody kotvici ve svycarske Basileji. Proc ne? V tomto meste jsem nikdy nebyl a podle internetu je tam asi osm pivovaru. Prvni potize nastaly, kdyz jsem si chtel zarezervovat a zaplatit letenku z Bukuresti. CSOB platbu s neznamych duvodu blokovalo. A na lodi se nenalezalo moc lidi, kteri by mi chteli jakkoliv pomoci.

Nakonec to nejak slozite vyslo a ja si letenku zajistil. Avsak nasledoval problem cislo dve. Jak se dostat brzy rano z vojenskeho pristavu v Constanzi na mezinarodni letiste v Bukuresti. Pomohla mi jedna rumunska kulturni referentka. Zarezervovala mi autobus do Bukuresti, ktery odjizdel v 6.30 od hlavniho nadrazi v Constanzi. OK. A tam pojedu taxikem. Jenze ma lonska zkusenost byla, ze tak casne rano v tomto meste taxika sehnat nelze. A navic vetsina vozu do militaristickeho pristavu nema vjezd povolen. Ovsem kulturni referentka je mistni a tak mi na 5.30 taxi sehnala.

Druhy den jsem z lodi vyrazil jiz kratce po pate hodine. Jak jsem ocekaval, v urcenou hodinu se zadny taxik neobjevil. Byl cas na plan B. Na plany pod timto pismenem v one balkanske zemi vetsinou dojde, tak je treba mit je v zaloze. Tak jsem se zrychlenym krokem presunul se zavazadly asi kilometr k hlavni brane, kde mne vsak zastavil muz v uniforme a tvrdil, ze musim projit kontrolou cizinecke policie. Tentokrat mi clenstvi v EU prislo prakticke. Ani pred pristavem zadne taxi, avsak ja uz mel spolehlive policeno  na autobusovou linku 101 C. Levne a spolehlive jsem se dostal pred hlavni constanzske nadrazi. Ted jen najit mikrobus spolecnosti Go 2 Fly. Zrizenec parkoviste mi sdelil, ze prijede za 10 minut. Neobjevil se ani za 20 a ja nakonec jeste nastesti byl schopen odcestovat s nejakou jinou firmou.

Letizte v Otopi neni nikterak krasne. Ale byl cas na pivo. Tocene jsem nasel jen v restauraci Left Bank. Tak jednoho Ursusa a houbovou polevku. A pecivo. Ursus je klasicka eurosracka a da se snad vypit jedine na zizen. Polevka jako pozdni snidane docela prisla k chuti, ovsem byl bych radeji, kdyby nebyla kremova. Servirka byla docela svizna, pak vsak nekam odbehla a kolem stolu prochazel nesympaticky rumunsky vrchni, ktery mne absolutne ignoroval. Takze dalsi pivo uz nechci a platim! Za dva kousky jakesi dopekane zemle chteli v prepoctu pres 50 korun! To bylo nejdrazsi pecivo meho zivota! Left Bank neznamena „leva banka“, nybrz „levy breh“. Pravy jsem hledal marne, nakonec jsem na letisti objevil toceneho Grolsche, coz byl pro tento den muj nejlepsi pivni zazitek. Nesl jsem si sebou jeste plechovku Bitburgeru, tu mi vsak nekompromisne zabavila pri kontrole letistni ochranka. Cestovani letadlem uz neni dnes zadna radost!