Dnes je tomu přesně 29 let, kdy jsem započal svou lodní kariéru.

Vzpomínám na přístav v Miami a na mou první zámořskou loď Sun Viking. Vedle amerických sraček jako Budweiser a Coors byl v lodním baru k dostání též Heineken a v norském klubu Fryderlund a Ringness. Po komunistickém zdanění mých příjmů mi zbylo na měsíc cca 500 dolarů, tak jsem se nemohl moc rozšoupnout.

Na ostrovech jsem poznával lokální značky. Na Jamaice Red Stripe, v Mexiku Corona a Carta Blanca, na Barbadosu Banks, v Portoriku Medailla. Na pláži na ostrově Saint Martin jsem objevil v restauraci Portofino točenou Stellu Artois a britský Double Diamant. Pinta stála tenkrát celé tři dolary. Při cestě zpět do Evropy mělo letadlo z Londýna asi dvě hodiny zpoždění a tak jsem na letišti Heathrow okusil lahodný Yorkshire Bitter.

O rok později v Evropě jsem poznával piva z tradičních pivovárečných zemí. A bylo to často ošemetné. V anglickém Tilbury jsem v pubu obdržel teplé pivo bez pěny a řízu a málem jsem si stěžoval. Ve Francii a v Holandsku jsem si párkrát zakoupil láhvový Hoegaarden a vždy jsem jej pro zákal vylil, než jsem přišel na to, jaký jsem hňup. Pil jsem pivo ve Skandinávii i neskutečné patoky v SSSR. Tenkrát jsem při svém skromném platu utratil během 6 měsíců za pivo více než 900 dolarů. Odborná stáž něco stojí.

Další 4 sezóny jsem popíjel s oblibou Guiness v L.A. a Pacífico v Mexiku, kde jsem se při této příležitosti učil španělsky. V roce 1994 jsem objevil v San Diegu můj první americký minipivovar Karl Strauss a vzápětí jsem odhalil i celou hustou síť podobných zařízení po celém území USA (povětšinou bohužel pouze ze speciálních map).

Líbilo se mi na Aljašce. Vedle přírody též krásné londonovské hospůdky a místní piva z Alaskanu či Midnight Sun. Nedostižné bylo smrkové z Ketchikanu, ve Skagway jsem otvíral pivovar Golden Nord. V kanadském Vancouveru byly mými oblíbenými značkami Granville Island, Tree nebo Red Devil. Našel jsem též reprezentativní vzorky z francouzské Kanady v podobě svrchně kvašených speciálů z Unibrou.

Při cestě kolem světa v letech 2000/ 2001 jsem poznal piva z Afriky, Jihovýchodní Asie a Austrálie, stejně jako sucho na Blízkém a Středním Východě.Svou dvacetiletou mořskou kariéru jsem ukončil v Tichomoří, kde jsem sbíral zkušenosti z pivy z Havaje, Tahiti, Fidži, Vanuatu, Papui či Nové Kaledonie.

Obohatil jsem svou původně takřka výhradně tuzemskou sbírku pivních etiket i tácků o spousty vzácných exemplářů, na lodích napsal dvě knihy a tři pivní muzikály. Mám určitě na co vzpomínat.

Po pauze pokračuji v lodní kariéře i dnes. V mém pokročilejším věku však jen již na bezpečnějších řekách, kde je mimochodem k dostání též spousta kvalitního piva. Kdyby mne však ještě někdo vyzval na opakovanou cestu kolem světa, asi bych neodmítl.

Long live the Beer!