Když každoročně velký Bůh Radegast svolává svůj kmen, jeho dvorní pivovar navaří speciální, většinou nefiltrované pivo. 

Když jsem byl před šesti lety pozván na Den Radegastu do Nošovic jako VIP host – poté, co jsem o oné provozovně napsal hanlivý článek do Listů Moravskoslezských, po příjezdu historického vlaku přímo k potravinářské chemičce jsem si připadal jako účastník transportu do tábora Osvětim-Birkenau. Tehdy však kvasničák nebyl špatný, určitě lepší než „speciální“ červené pivo, nad kterým si mlaskaly davy oblblých radegastovských nohsledů. Loni nošovický nefiltr nestál za nic a já jej neměl v plánu letos ani ochutnat. Když jsem však před třemi dny tramvají č. 8 míjel tradiční pivnici Spolek rozhodl jsem se své rozhodnutí změnit. Někdejší patrová pivnice Na Společenstvu kde se scházeli zarostlí nepřátelé socialistického státu se za poslední dvě desetiletí změnila k nepoznání. Ve výčepu ve 12 hodin v poledne seděl jediný host, pár dalších obědvalo ve vedlejší místnosti. Půllitr nefiltrovaného speciálu stál plných 32 Kč. Jak jsem očekával, barva byla poměrně čirá, pivo však nemělo jiskru a bylo trochu zapčklé. Inu – velkovýrobní kvasničák. Co mne však velice zaujalo byla svěží a příjemná vůně, která jinak z nošovických produktů vymizela již před zhruba 15 lety. Charakteristický radegastový buket z 80.let jsem v pivu hledal marně, avšak nefiltr voněl jako prostory poctivého regionálního pivovárku když jimi zrovna procházíte v době varu. První napití rovněž nebylo nejhorší. Vůně se sice do chuti promítla pouze nepatrně, avšak stále bylo možno vnímat rozdíl mezi tímto, alespoň snad částečně živým výrobkem a bezpohlavní mrtvou vodou, která z nošovického podniku povětšinou vytéká. Další usrkávání i pití „na plnou hubu“ však již nepřinášelo žádné jiné degustační zvlášnosti. Střední hořkost a velice krátké, spíše hořčí doznívání bez chuťové reminiscence prvotního pozitivního vjemu.Přes všechny mé výhrady mne nefiltrovaný Radegast úplně nezklamal. Otázkou zůstává jaký by byl můj degustační zážitek, kdybych tímto mokem proložil popíjení renomovaných minipivovarských značek.Chcete-li si tento speciál vychutnat, učiňte tak nejlépe v nekuřáckém prostředí ve stavu mírné žízně a relativní střízlivosti.

Jak říká jedno moudré přísloví – kdo seje vítr – sklízí bouři. Tak ambiciózní pivovar Radegast před léty zvyšoval svou výrobu na úkor kvality a snažil se potírat všemi způsoby jakoukoliv konkurenci. Dnes to vypadá, že firma SAB Miller onu provozovnu pro její údajnou špatnou rentabilitu uzavře a pivo Radegast se bude vyrábět na Slovensku nebo v Polsku. Byla by to událost zajisté smutná, ale napadá mne paralela se životem a úmrtím slavného českého herce Oldřicha Nového. Když v osmdesátých letech fyzicky zemřel, veřejnost cítila, že byl mrtev již dávno před tím.