Na Kostelecký Chmelovárek se zpravidla těším už od Nového roku. Mimo jiné tam bývám zaměstnáván jako člen degustační komise.

Můj první ročník v této funkci v roce 2011 byl docela náročný. Byli jsme v porotě tři a z toho jeden byl zároveň hlavním organizátorem a moderátorem. Tenkrát se nám nakupilo okolo 70 vzorků piv našich domovarníků. Akce se léty rozšiřuje, došlo k přestěhování do větších prostorů a samotná degustace je mnohem lépe organizovaná. Anonymní ochutnávky, které rozhodují o udělení cen za nejlepší pivo jsou rozděleny do několika kategorií. Já zasedám většinou v odborné porotě pro piva světlá, spodně kvašená. To mi jde nejlépe.

Letos mne však postihla choroba. S kašlem a rýmou jsem statečně bojoval po několik dní a byl jsem rozhodnut dostát své čestné povinnosti. Avšak v noci před osudným 10. březnem se můj zdravotní stav povážlivě zhoršil. Nevadila by mi horečka ani bolest v krku. Souvislým kašlem bych, ale na záležitosti tak delikátní jako jsou degustace šířil infekci a co je nejhorší – skoro úplně mi odešel čich. To má samozřejmě výrazný vliv na vjemy chuti jednotlivých piv. Udělal jsem si v té době pár testů a zjistil jsem, že bych v žádném případě nemohl být zodpovědným porotcem. Tak jsem bohužel svou účast musel odvolat.

O den později jsem se cítil o poznání lépe, avšak mé degustační schopnosti stále nebyly v pořádku. V Kurník šopě jsem se těšil na Fabiána z Hostimic, avšak mok mi chutnal naprosto neutrálně. Snažil jsem se smrkat či jinak stimulovat své postižené receptory, ale dosáhl jsem pouze velice dílčích výsledků. Jaká škoda.

Napadla mne stará francouzská komedie s Louisem de Funés Křidýlko nebo stehýnko, kdy hlavní hrdina jako přední francouzský degustátor a kritik gastronomie naprosto ztratil chuť (jako smysl). Uvědomil jsem si, že by byla docela frajeřina poznávat kvalitu piva jen podle barvy.