Načančané snobárny za peníze daňových poplatníků většinou nesleduji. Avšak včera večer při udělování cen Českého Lva na programu ČT 1 mi stačilo jen pár minut, abych si udělal obrázek o této drahé a téměř provokativní trapárně.

Paradoxy této tragické frašky začínají už výběrem moderátora. Proč Českého Lva uvádí moderátorka, jejímž mateřským jazykem je slovenština? Nic proti tomuto jazyku, dotyčné moderátorce a už vůbec proti slovenskému národu, ale nechápu, proč 25 let od zániku Československa asi čtvrtina protagonistů akce hovoří cizí řečí.

Osobně nejsem nevraživý proti většině českých filmařů a uznávám, že občas se na nějaký ten český film dá i dívat, i když těch zajímavých je čím dál méně. Avšak nepřístojně mne štve, když se z tvůrců filmu stávají političtí mluvčí jakýchsi zvrácených ideologií. Slinty mladšího Svěráka a plánovaná akce Zemane – ČT nedáme! mi připomíná kovanou agitku z 50. let nebo situace, když akademičtí herci v Národním Divadlem sbírají podpisy pro podporu trestu smrti pro Lídu Bárovou či Marii Štěpničkovou. O netransparentních systémech veřejnoprávních médií se začíná živě diskutovat a potrefená drůbež se ozývá. Bodejť by se „elita“ nebouřila proti nebezpečí, že by mohly začít vysychat štědré fondy plynoucí z úspor tzv. koncesionářů. Takže koncesionáři zaplať a nestarej se, kterak tvoje prachy prošustrujeme!

Od roku 1990 jsem z ČT spolupracoval na šesti projektech, z toho pět se týkalo piva. Dokument z roku 1994 Pivo, pivo, pivo ještě trochu odrážel změny k lepšímu, které dočasně ovládly ČT krátce po revoluci. Prostě jsme přišli do budovy televize v Ostravě a nabídli jsme mladým pracovníkům svůj projekt o problémech českého piva. Musím dodat, že jsme tam tenkrát vůbec nikoho osobně neznali. Dnes bychom ani neprošli vrátnicí. Vytvořil jsem ve spolupráci s ČT ještě několik pořadů, kdy mne bavila práce na užitečných projektech. Myslím, že vrcholem této spolupráce byl celovečerní dokument Česká pivní válka. V roce 2004 bylo v jednání dokonce výroba seriálu o českém pivu za použití mých literárních podkladů, avšak nakonec se ČT Praha vymezila proti propagaci alkoholu na obrazovce.

V roce 1999 jsem také vystupoval před kamerou v krátkém filmu o pivu, avšak poté, co jsem zalarmoval širokou diváckou obec, aby sledovala při jednom nedělním poledni ČT 2 mne ze všech záběrů bez varování vystřihli.

Takže už nikdy nebudu sledovat kulhajícího Českého lva a další případnou spolupráci s  ČTna pivní problematice si dobře rozmyslím.