Ne. Nehodlám zde prezentovat seriál o jednotlivých stupňovitostech piva. Ale ta třináctka mne přece jen trochu inspiruje.

Třináctka je v naší kultuře prezentována jako nešťastné číslo. V Americe dokonce hotely nemívají 13. patra. A když ano, hned je to námět na nějaký psycho-horror. Nicméně v kultuře sikhské či židovské se naopak jedná o číslo šťastné. Chorobný strach ze třináctky se nazývá triskaidekafóbie.

V pivovarnictví to však neplatí. Pivo s EPM kolem 13% je pro mne přijatelný, řekl bych až kompromisní speciál. V socialistických dobách, kdy se šetřilo na všem bývala třináctka docela vzácným artiklem. Tradičně a celoročně se vyráběla pouze v jediném československém minipivovaru založeném již L.P. 1499 U Fleků. Provozovna stále funguje, není však díky své cenové politice určena pro tuzemce.

Dalším 13°speciálem byl od roku 1973 výrobek pivovaru Chodovar. Začal se vařit k 400. výročí založení tohoto podniku a v oné době se vzácně vyskytoval i na čepu. K jeho renesanci došlo v 90. letech, ovšem obecně pro mne pivo z Chodové Plané už dlouho ztrácí chuť.

Dnes se s třináctkami roztrhl chmelový žok. Asi před 13 lety mne na jednom tehdejším pivním festu upoutaly kvasnicové 13°speciály z Hanušovic a Litovle. Nejhorší není ani Podkrkonošský Speciál z Nové Paky.

Před pár lety mne velice upoutal 13°světlý speciál z Držovic u Prostějova. Nejsou nejhorší ani polotmavé „vídeňské“ 13°. Kupř. ten z Rohova. Osobně dávám přednost mokům sušším a jadrnějším. Nedávno mne skoro nadchla 13°polotmavá Nachmelená opice z Krnova. Tak jen nebýt pověrčiví a do toho!

Naopak příznivcům šťastných čísel a nízkoalkoholických piv mohu doporučit třeba „sklářskou“ sedmičku z Harrachova.