….a přitom každá úplně jiná.

Včera jsem si udělal pěší výlet z Hlučína do Martinova. Cesta částečně zasněženou krajinou byla celkem romantická, jen jsem se skoro hodinu bál uklouznutí na hladkém povrchu. To se mi podařilo ke konci pouti. Upadl jsem stylově dozadu na hlavu – zatím se zdá, že bez jakýchkoliv zdravotních následků.

V martinovské garáži zrovna probíhala doba obědů. Objednal jsem si zdařilý Ceasar salát a jednu místní desítku. Truňk byl podobný tomu, který pochází z Hanáckého pivovaru a nazývá se Sladař. Pivo od počátku příjemně voňavé s výraznou sladovou chutí, charakter spíše sladší, ale celkově velice dobře pitelný mok. U škopku s takovýmto nápojem bych skutečně nějakou dobu vydržel a nehleděl na čas. Tak má chutnat pravé české výčepní!

Shodou okolností asi před dvěma týdny jsme hráli s naším divadélkem Zběsilá pípa představení na chatě Kohutka. Tam rovněž vaří vynikající desítku. Ta je však tentokrát chuťově někde jinde. Je to mok spíše nenápadný, velejemný s žádnou extra výraznou příchutí. V pozadí jako bych cítil nějaké homogenní bylinky. Má rovněž příjemnou hořkost. Doznívání neagresivní a dynamické. Vždy u tohoto pivka mám utkvělou představu, že takto chutnávala hanušovická 10°snad v 60. letech, kdy na ni jezdili do Severomoravského kraje nadšení pivaři až z Prahy.

Tak která je lepší? Ta chuťově bohatá a nádherně vlastenecky aromatická nebo ta druhá něžná, skromná, která dává senzitivním konzumentům prostor k vlastnímu degustačnímu dotváření? Je takřka nemožné spravedlivě rozhodnout, neboť dle klasika umění nelze srovnávat.