Muj profesor dirigovani na statni Konzervatori Josf Stanek to se mnou myslel dobre.

Kdyz mi uz vnutili v mych 14 letech vedle kompozice studium i dalsiho predmetu dirigovani, Stanek se snazil sec mohl, aby mne neco ze sveho oboru naucil. Bohuzel, z me strany chybell zajem. Osnovy spneny, absolutorium s vyznamenanim, avsak urcite jsem nenaplnil pedagogovo ocekavani. Nakonec se muj profesor ve veku 61 let odstehoval do Japonska, kde se ozenil s asi 20 letou gejsou.

Opravdu nevim, zdali Stanek mel rad vedle klasicke [nikoliv moderni a uz vubec ne bignitu] hudby i pivo. Avsak vzpomnel jsem si na nej nedavno v jedne bavorske knajpe. Kdyz mi bylo asi 15, Stanek mi vypravel svuj zazitek z mlekarny, kde hral tenkrat oblibeny rozhlas po drate. Probihala zrovna rozhlasova rozcvicka [ dodnes vzpominam na "stoj spatny" a ze na klavir doprovazel Jan kalab]. „Proc necvicite?“ zeptal se dirigent primo prodavacky. Ta nejdrive nechapala, posleze se priznala, ze rozhlasovy program vubec nevnima.

„Katastrofa“, komentoval toto pocinani Stanek, „lide uz vnimaji hudbu jen jako kulisu!“

Je to pravda, pane profesore. Parkrat mne sokovalo, ze v jistych lokalech byly zapnuty nezavisle nad sebou dokonce 3 ruzne zdroje hluku a nikomu to evidentne nevadilo.

Kdyz vsak vstoupim do „bierstube“ v Bavorsku, zadny rusivy element tam neslysim. Je-li malo hostu, hospoda pusobi prekvapive tise. Toto vsak neni na skodu veci. Naopak, kdyz santan „huci“ nic tento heterogenni sum nerusi. Lide povidaji, krici, zpivaji, tak jak tomu byvalo kdysi u nas. Opravdu nemusim u piva poslouchat Child in Time nebo Nursery Crime. Pri dnesni technologii si mohu tyto hudebni klenoty vychutnat pri vhodnejsich prilezitostech. Jeste horsi je v hospodach pousteni komercnich rozhlasovych stanic. Upadkova hudba, pitome reklamy, radoby vtipny Ruda z Ostravy. Proste neco, co do daneho specifickeho prostredi nepatri.

Jsem vdecen, ze alespon nekde jsem se setkal s misty, kde jsou nepsane. avsak naprosto prirodni zakony respektovany.