Asi se o tom mnoho nevi, ale v Nemecku jiz dlouhou dobu probiha spor o priznani titulu „nejstarsi burtova [wurst] kuchyne“ mezi bavorskymi mesty Norimberk a Regensburg.

Obe mesta vyrabeji tyto uzeniny od nepameti a dotahli jejich vyrobu i upravu k opravdove dokonalosti. Kdo ma tedy starsi historii? Udajne mezinarodni arbitrazni soud rozhodl salamounsky: Norimberk ma nejstarsi burtovou tradici, Regensburg se zato muze pysnit titulem „nejstarsi burtovy recept.

Druhou veci je ovsem soutez v kvalite. A o tom rozhoduje vyhradne spotrebitel. Burtiky z obou mest jsou zajimave tim, ze jsou malinke a tenke. O to vice jich pak dostanete na talir. Povest tvrdi, ze rozmer uzeniny byl upraven v hlubokem stredoveku, kdy se zamykaly na noc brany mest. Hladovym pocestnym, kteri se nestihli dostat do mesta pak dobri obcane prostrkovali burty klicovou dirkou [tenkrat byvaly mnohem vetsi klice]. Avsak je to jenom legenda.

Osobne jsem burty z obou mest otestoval. Regensburgske jsou vyborne. Nejlepsi samozrejme s porci kyseleho zeli a sladkou bavorskou horcici. K tomu cerstva celozrnna zemle nebo preclik. Uzeninka pekne krupava, po ni Kneitinger jen klouze do krku…

Norimberske burtiky jsem jiz dvakrat otestoval v mistni knajpe Barfusser. Bohuzel, horcici jsem si musel vybabrat s euro pytliku a byla to obycejna plnotucna. Jinak samotne uzenky byly krasne ochucene nejspis divokym korenim a temer se rozpoustely v ustech. Tezko soudit, ale objektivne bych mozna prece jen dal vice degustacnich bodu Norimberku.